Jsou to ty chvíle, kdy ti na hlavu vše padá.
Osud tě sráží na holá záda.
A ty jen ležíš
a koukáš.
Bojíš se i nových zítřků,
prsty na čelo ti nakreslily miliony křížků.
Stačí jen překročit svůj práh strachu,
aby i nenávist lásce říkala Brachu.
Malým motýlem s křídly sevřenými v dlani jsem,
skrývám to, co tajíš,
tajíš to, co skrývám
a v duchu si zpívám.
R: Proč nemůžeme dětmi věčně být,
koukat na plující mraky a nic neřešit.
Neřešit to, jak vypadáme
nebo značku, do které se oblékáme.
Svůj vlastní názor na svět mít,
nemít jediný problém, co nejde vyřešit.
Mámě a tátovi pusu na noc dát
a nad maličkostmi se usmívat.
Chtěla bych duhu vidět v tisícerých barvách,
najít krásu i v motýlích larvách.
Smýt ze sebe všechny předsudky,
nikomu nebýt katem a dělat rozsudky.
Chci být plyšákem, co radost skrývá,
když se mu dítě do očí dívá,
s nemizícím úsměvem na tváři
nechat slzy štěstí stékat po polštáři.
Barevným motýlem s křídly sevřenými v dlani jsem
a ticho svazující všechny stěny
jen čeká (čeká)... co se změní.
R: Proč nemůžeme dětmi věčně být,
koukat na plující mraky a nic neřešit.
Neřešit to, jak vypadáme
nebo značku, do které se oblékáme.
Svůj vlastní názor na svět mít,
nemít jediný problém, co nejde vyřešit.
Mámě a tátovi pusu na noc dát
a nad maličkostmi se usmívat.
V jiterním světle třpytí se rosa,
mám chuť vběhnout do trávy bosá.
Tančit do zvuků klavírů,
vznášet se volně jako siluety motýlů.
R: Proč nemůžeme dětmi věčně být,
koukat na plující mraky a nic neřešit.
Neřešit to, jak vypadáme
nebo značku, do které se oblékáme.
Svůj vlastní názor na svět mít,
nemít jediný problém, co nejde vyřešit.
Mámě a tátovi pusu na noc dát
a nad maličkostmi se usmívat. (2x)
