S
Simple Plan
biografie
Biografie
13.11.2009 - 00:00 danielson přidal 5022 znaků
Členové skupiny se znali ze střední školy. Chuck a Pierre měli tehdy svou kapelu Reset, se kterou koncertovali po celé Kanadě a dokonce se jim podařilo vydat v roce 1997 debutové album. Chuck v Resetu vydržel 3 roky a poté ze skupiny odešel kvůli studiu a také častým hádkám s Pierrem. Na muziku však nezanevřel. Po čase se dal dohromady s Jeffem Stincem a chtěli rozjet nový projekt. Chyběl jim však zpěvák a kytarista. Brzy se k nim přidal kytarista Sebastien Lefebvre. Čím více přemýšleli nad zpěvákem, tím více si uvědomovali, že by byl dobrý Pierre. Ten byl zrovna nespokojen s Reset a uvažoval o odchodu z kapely a o návratu ke studiu. Pak se šel jednoho dne podívat na jejich zkoušku a dostal nabídku v kapele zpívat. "Viděl jsem, že jejich songy jsou takové nové a moderní, takže jsem si řek', že si dám ještě jednu šanci". Simple Plan vznikli v Montrealu (v Quebeku).
Už na střední škole měli plán (Simple Plan), že nechtějí skončit jako šedé myši někde v kanceláři nebo dělat něco, co je nebaví.
Ke vzniku názvu kapely se váže mnoho historek. Jednou z nich je, že se kluci dívali na film Jednoduchý plán (A Simple Plan) a řekli si, že by to byl dobrý název pro skupinu.
Simple Plan začali skládat pop-punkové songy, ale stále byli neúplní. "Říkali jsme si, že nám pořád ještě něco chybí," řekl Pierre Bouvier. Takže se k nim přidal basista David Desrosiers, který původně nahradil Pierrovo místo v Reset, ale nakonec také zdrhl.
Kapela byla tedy úplná; Chuck Comeau - bicí, David Desrosiers - baskytara, Jeff Stinco - kytara, Pierre Bouvier - zpěv, kytara a Sebastien Lefebvre - kytara.
"Chtěli jsme být odlišní a mít více pohybu na pódiu," řekl Chuck. "Naše koncerty jsou o skákání a o tom být v pohodě a být šílení. A protože máme tři lidi s nádhernými hlasy – Pierre, David a Sebastien, chtěli jsme se zaměřit na tři vícehlasy a snažili jsme se udělat tím něco svého vlastního."
V roce 2002 vydali Simple Plan své první studiové album No Pads, No Helmets... Just Balls. Největší úspěch měly písně I'm Just a Kid, I'd Do Anything, Addicted a Perfect. Simple Plan se nechali slyšet, že "chtěli nahrát čistý pop-punk". Jméno CD se odráží i v oblíbené hlášce v rugby "No pads, no helmets, no pussies."
Ve stejném roce odehráli více než 300 koncertů, umístili se na hlavních příčkách Alternative New Artist Chart a hráli na vyprodaném turné v Japonsku. O rok později skupina účinkovala jako hlavní aktér na Vans Warped Tour - událost zvěčněná v komedii Punk Rock Holocaust, ve které jsou čtyři z pěti členů skupiny zabiti a doprovázeli turné Avril Lavigne (Try To Shut Me Up Tour), Green Day a Good Charlotte.
Druhé album s názvem Still Not Getting Any... vyšlo v roce 2004. Úspěchů se dočkaly písně Welcome to My Life, Shut Up!, Untitled (How Could This Happen to Me?), Crazy, a Perfect World a na rozdíl od prvního album se nemá jednat o "čistý pop-punk" ale jednoduše o "dobrou muziku". Album ukázalo dramatickou změnu ve stylu Simple Plan, stále si drželi jejich chmurné texty s veselou hudbou, ale předčili klasický pop-punk. I když mnoho písní na tomto CD s sebou nese úzkostlivé pocity mladistvých, které jsou nejvíce patrné v písni "I'm Just a Kid" z prvního alba "No Pads, No Helmets...Just Balls", celkově se toto album ubírá směrem do hlubších a vyzrálejších témat, stejně jako k více mainstreamovému zvuku, který se přiostřil na jejich zatím posledním, čistě pop-punkovém albu.
V roce 2005 vyšlo live DVD záznam MTV Hard Rock Live zahrnující písně z obou alb
Třetí album bylo oficiálně zkompletováno a ohlášeno k vydání 21. října 2007, When I'm Gone, první píseň na Simple Plan byla zveřejněna 29. října jako součást fanouškovského webcastu. 29. listopadu 2007 skupina oznámila, že vydání CD bude odloženo z původně plánovaného 29. ledna na 12. února. Japonská verze s dvěma bonusovými stopami byla vydána 6. února 2008.
Nahrávací proces čtvrtého studiového alba započal v létě roku 2010. Album s názvem Get Your Heart On! vyšlo téměř o rok později 21. června 2011 a můžeme na něm slyšet řadu hostů Alexe Gaskartha (All Time Low), K'Naana, Natashu Bedingfield, Marii-Mai a Riverse Cuomo. Prvním singlem z této desky se stal song Jet Lag, který byl nahrán jak v anglické verzi (s Natashou Bedingfield), tak i ve francouzské verzi (s Marie-Mai). Hned po něm následoval singl Astronaut. Třetím singlem se stala píseň Summer Paradise, doprovázená videoklipem sestaveným ze živých záběrů kapely na koncertech v Austrálii a následně jeho druhou verzí, na které vystoupil rapper Sean Paul, a kterou kapela natočila na Barbadosu.
Na konci listopadu 2015 členové oznámili datum vydání nového alba Taking One for the Team na 19. února 2016 a zároveň vyhlásili turné, během něhož se 5. března téhož roku zastavili i v Praze.
V květnu 2019 si pauzu od kapely dal David Desrosiers uzdravující se z depresí a na podzim byly ohlášeny práce na novém albu. V říjnu 2019 vyšla kolaborace Where I Belong s kapelami tate Champs a We the Kings, se kterými kapela vyjela na společné turné. 10. července 2020 bylo oznámeno, že Desrosiers v kapele končí kvůli obvinění ze sexuálního zneužití, do pár dní skončila i jeho náhrada basák Chady Awad.
14.04.2021 - 06:31 DevilDan přidal 374 znakůUž na střední škole měli plán (Simple Plan), že nechtějí skončit jako šedé myši někde v kanceláři nebo dělat něco, co je nebaví.
Ke vzniku názvu kapely se váže mnoho historek. Jednou z nich je, že se kluci dívali na film Jednoduchý plán (A Simple Plan) a řekli si, že by to byl dobrý název pro skupinu.
Simple Plan začali skládat pop-punkové songy, ale stále byli neúplní. "Říkali jsme si, že nám pořád ještě něco chybí," řekl Pierre Bouvier. Takže se k nim přidal basista David Desrosiers, který původně nahradil Pierrovo místo v Reset, ale nakonec také zdrhl.
Kapela byla tedy úplná; Chuck Comeau - bicí, David Desrosiers - baskytara, Jeff Stinco - kytara, Pierre Bouvier - zpěv, kytara a Sebastien Lefebvre - kytara.
"Chtěli jsme být odlišní a mít více pohybu na pódiu," řekl Chuck. "Naše koncerty jsou o skákání a o tom být v pohodě a být šílení. A protože máme tři lidi s nádhernými hlasy – Pierre, David a Sebastien, chtěli jsme se zaměřit na tři vícehlasy a snažili jsme se udělat tím něco svého vlastního."
V roce 2002 vydali Simple Plan své první studiové album No Pads, No Helmets... Just Balls. Největší úspěch měly písně I'm Just a Kid, I'd Do Anything, Addicted a Perfect. Simple Plan se nechali slyšet, že "chtěli nahrát čistý pop-punk". Jméno CD se odráží i v oblíbené hlášce v rugby "No pads, no helmets, no pussies."
Ve stejném roce odehráli více než 300 koncertů, umístili se na hlavních příčkách Alternative New Artist Chart a hráli na vyprodaném turné v Japonsku. O rok později skupina účinkovala jako hlavní aktér na Vans Warped Tour - událost zvěčněná v komedii Punk Rock Holocaust, ve které jsou čtyři z pěti členů skupiny zabiti a doprovázeli turné Avril Lavigne (Try To Shut Me Up Tour), Green Day a Good Charlotte.
Druhé album s názvem Still Not Getting Any... vyšlo v roce 2004. Úspěchů se dočkaly písně Welcome to My Life, Shut Up!, Untitled (How Could This Happen to Me?), Crazy, a Perfect World a na rozdíl od prvního album se nemá jednat o "čistý pop-punk" ale jednoduše o "dobrou muziku". Album ukázalo dramatickou změnu ve stylu Simple Plan, stále si drželi jejich chmurné texty s veselou hudbou, ale předčili klasický pop-punk. I když mnoho písní na tomto CD s sebou nese úzkostlivé pocity mladistvých, které jsou nejvíce patrné v písni "I'm Just a Kid" z prvního alba "No Pads, No Helmets...Just Balls", celkově se toto album ubírá směrem do hlubších a vyzrálejších témat, stejně jako k více mainstreamovému zvuku, který se přiostřil na jejich zatím posledním, čistě pop-punkovém albu.
V roce 2005 vyšlo live DVD záznam MTV Hard Rock Live zahrnující písně z obou alb
Třetí album bylo oficiálně zkompletováno a ohlášeno k vydání 21. října 2007, When I'm Gone, první píseň na Simple Plan byla zveřejněna 29. října jako součást fanouškovského webcastu. 29. listopadu 2007 skupina oznámila, že vydání CD bude odloženo z původně plánovaného 29. ledna na 12. února. Japonská verze s dvěma bonusovými stopami byla vydána 6. února 2008.
Nahrávací proces čtvrtého studiového alba započal v létě roku 2010. Album s názvem Get Your Heart On! vyšlo téměř o rok později 21. června 2011 a můžeme na něm slyšet řadu hostů Alexe Gaskartha (All Time Low), K'Naana, Natashu Bedingfield, Marii-Mai a Riverse Cuomo. Prvním singlem z této desky se stal song Jet Lag, který byl nahrán jak v anglické verzi (s Natashou Bedingfield), tak i ve francouzské verzi (s Marie-Mai). Hned po něm následoval singl Astronaut. Třetím singlem se stala píseň Summer Paradise, doprovázená videoklipem sestaveným ze živých záběrů kapely na koncertech v Austrálii a následně jeho druhou verzí, na které vystoupil rapper Sean Paul, a kterou kapela natočila na Barbadosu.
Na konci listopadu 2015 členové oznámili datum vydání nového alba Taking One for the Team na 19. února 2016 a zároveň vyhlásili turné, během něhož se 5. března téhož roku zastavili i v Praze.
V květnu 2019 si pauzu od kapely dal David Desrosiers uzdravující se z depresí a na podzim byly ohlášeny práce na novém albu. V říjnu 2019 vyšla kolaborace Where I Belong s kapelami tate Champs a We the Kings, se kterými kapela vyjela na společné turné. 10. července 2020 bylo oznámeno, že Desrosiers v kapele končí kvůli obvinění ze sexuálního zneužití, do pár dní skončila i jeho náhrada basák Chady Awad.
13.11.2009 - 00:00 danielson přidal 5022 znaků
Diskografie
- Covers
- Harder Than It Looks (2022)
- Ruin My Life (Feat. Deryck Whibley of Sum 41) - Single (2022)
- My Christmas List - Single (2021)
- The Antidote - Single (2021)
- Where I Belong (Simple Plan & State Champs) [Feat. We the Kings] (2019)
- Christmas Every Day - Single (2016)
- Taking One for the Team (2016)
- Saturday (2015)
- Summer Paradise (2013)
- Get Your Heart On – The Second Coming! (2013)
- Get Your Heart On! (2011)
- Simple Plan (2008)
- Don't Wanna Think About You (2004)
- New York Minute OST (2004)
- Still Not Getting Any (2004)
- Freaky Friday OST (2003)
- A Small Package For You (2003)
- What's New, Scooby-Doo? (2002)
- No Pads, No Helmets... Just Balls (2002)