K Nik Kershaw biografie

Nicholas David Kershaw se narodil 1. března 1958 v Bristolu a vyrůstal v Ipswichi. Jeho otec byl flétnista a jeho matka byla operní zpěvačka. Vzdělání se mu dostalo na Northgate Grammar School for Boys, kde hrál na kytaru, na kterou se učil sám.

V 80. letech vystřídal několik lokálních kapel, po rozpadu poslední, Fusion, v roce 1982 zůstal rok nezaměstnaný. Měl ovšem čas najít si manažera Mickeyho Moderna skrze inzerát v časopisu časopisu Melody Maker. Modern mu zajistil kontrakt u MCA, kde Nik v září 1983 nahrál svůj první singl I Won't Let the Sun Go Down on Me. Na začátku roku 1984 vydal průlomový singl Wouldn't It Be Good, který se v Británii dostal na čtvrtou pozici žebříčků. Úspěšným se následně stalo i debutové album Human Racing.

Druhá deska dostala název The Riddle, stejnojmenný singl vyšel v listopadu 1984 jako jeho třetí světový hit.

V červenci 1985, Kershaw byl mezi umělci na Live Aid, která se konala na stadionu ve Wembley. Zážitek popsal jako "naprosto děsivý". Koncert se ukázal být vrcholem jeho kariéry, protože jeho sláva začala brzy opadat a užil si jen jeden další hit UK Top 40. Ve stejném roce byl požádán Eltonem Johnem, aby zahrál kytarové sólo v jeho singlu Nikita.

O rok později nahrál cover verzi písně Wouldn't it be Good původem od Dannyho Huttona, který se objevil na soundtracku k filmu Kráska v růžovém (Pretty in Pink). Ve stejném roce vydal třetí album, Radio Musicola, které nedosáhlo komerčních úspěchů. Stejně tomu bylo u další desky The Works (1989), ze které vzešly singly One Step Ahead a Elisabeth's Eyes.

V roce 1991 se proslavil jako textař, když se podílel na filmovém hitu "The One and Only" z britského filmu Buddy's Song a americkém filmu Doc Hollywood. Během roku pracoval s klávesistou kapely Genesis, Tonym Banksem, na jeho třetím sólovém albu Still.

V roce 1999 vydal album 15 Minutes, na kterém se rozhodl pracovat sám a vydat dva singly - Somebody Loves You a What Do You Think of It So Far?, která byla popsána jako "elegantní a vznášející se óda na pomíjivost času, naplněná jak pochybností o sobě, tak přijetím života, který může přijít jen s dospělostí".

Než v roce 2001 vydal album To Be Frank spolupracoval s umělci jako Elton John, Bonnie Tyler, Sia a Gary Barlow. V roce 2005 vydal kolekci Then And Now se čtyřmi novými písničkami. A o rok později dokončil album You've Got to Laugh dostupné online skrze platformu iTunes.

Jeho písně lze slyšet i ve filmu v roku 2010 Round Ireland with a Fridge. O dva roky později vydal osmé album symbolicky pojmenované Ei8ht, které následovalo malé turné po Británii. Později během roku nahrál svou verzi písně "The Lamia" pro album Genesis Revisited II. V polovině roku 2013 odehrál akustický set v Fairport's Cropredy Convention. Na podzim 2014 vyrazil na turné po Británii a Irsku a začal se účastnit akcí v rámci revivalu 80. let. 11. listopadu 2016 si zahrál s kapelou Todmobile v Reykjavíku.

V červnu 2020 EP These Little Things a v říjnu 2020 Oxymoron nahrané v Abbey Road Studios.

Soukromý život

Nikova první žena, Kanaďanka Sheri Kershaw, se podílela hudebně na prvních albech svého manžela. Pár se vzal v roce 1993, mají spolu tři děti a rozvedli se v roce 2003. Jeho druhý syn se narodil s Downovým syndromem. Nik se poté znovu oženil v roce 2009, se svou druhou ženou Sarah mají jedno dítě.
Děti jmenovitě: Izzy Kershaw, Theo Kershaw, Rudi Kershaw a Ryan Kershaw.