Osmdesát vystoupení za rok, každé dva roky nové album a pořád všechno naživo. Olympic v Dačicích ukázal, proč po více než šedesáti letech fanoušci stále přicházejí.
Dačice už nějakou dobu nejsou jen zastávkou, kde se občas něco stane. Kulturní život tam v posledních letech docela zhoustl. Amos Pizza Bar, místní podnik, který se pustil i do koncertního pořádání, sem dostal Škwor, Tata Bojs nebo Leoše Mareše. A po dlouhé době také Olympic. V létě sice kapela hrála v nedaleké Telči, jenže festivalový set je něco jiného. Samostatný večer v Besedě sliboval delší program, menší odstup mezi pódiem a lidmi a také víc prostoru pro skladby, které se na festivaly prostě nevejdou, jak jsme na Karaoketexty zaznamenali.
Rozjezd byl klidnější, potom už sál bral refrény za své
Bombarďák Tour 2026 se pomalu blíží ke konci. Velké finále má přijít v prosinci ve Foru Karlín, takže Dačice patřily mezi poslední zastávky před závěrečným bodem celé šňůry. Na podobě koncertu to bylo znát. Setlist nepůsobil náhodně, kapela ho stavěla od opatrnějšího začátku směrem k jistotám, na které publikum čekalo.
Úvod patřil aktuální desce Bombarďák. Zazněla titulní skladba, Dřív než se setmí i Heja, heja. Bylo to pomalejší, hutnější, žádný okamžitý nástup přes největší hity. Jenže pak se večer překlápěl. S každou známější písní se Beseda víc ozývala a v zaplněném sále bylo znát, že lidé nepřišli jen ze zvědavosti. Došlo na Okno mé lásky, Jasnou zprávu, Snad jsem to zavinil já i Proč zrovna ty. Základní část koncertu uzavřela Dej mi víc své lásky, první velký hit Olympicu, který je zařazený také na současné kompilaci 21 nej.
V přídavcích kapela přidala Jasnou zprávu a Dědečkova ducha. Celý koncert se dostal přes devadesát minut. V menším sále přitom zvuk nespadl do nepříjemné hlasitosti, což u rockových večerů nebývá samozřejmé. Nástroje byly čitelné, zpěvu bylo rozumět a ani ve vypjatějších pasážích se z toho nestal jen rámus.
Broum, Janda a energie, která se pořád drží
Hodně výrazný byl baskytarista Milan Broum. V Je to tvá vina, kde basa nese velkou část skladby, patřil jeho výkon podle recenzentů musicserver.cz k nejsilnějším momentům večera. Výborně vyzněla také Pálím tvář a při Nebezpečné postavě si Broum vzal dokonce sólový mikrofon. Přesto zůstával hlavním bodem koncertu Petr Janda. Člověk se u něj pořád přistihne u stejné otázky: odkud se po tolika letech bere chuť hrát s takovou vervou. Jednoduché vysvětlení asi není. Na pódiu ji ale má a kapela se o ni opírá.
Olympic je dnes jednou z těch kapel, které pořád odehrají a odzpívají koncert skutečně naživo. Bez nahraných vokálů, bez podpůrných stop, bez technických berlí, které bývají na velkých pódiích čím dál běžnější. Díky tomu zní vystoupení lidsky, ne sterilně. Když se někde objeví drobná nepřesnost, neruší to.
Po Bombarďáku přijde další deska
Kapela přitom nejede jen ze setrvačnosti. Už teď připravuje nové album, které má vyjít na jaře pod názvem Až to Stouni zabalí. Stejně se jmenuje i singl, který nedávno vyšel. V Dačicích tahle skladba nezazněla, fanoušci si ji ale mohou pustit předem. Po prosincovém zakončení Bombarďák Tour ve Foru Karlín tak Olympic prakticky hned přejde do další etapy. Osmdesát koncertů za rok a nové album každé dva roky – podobné tempo by nebylo malé ani pro výrazně mladší kapely.
V redakci Karaoketexty.cz jsme zaznamenali, že zájem o turné byl vysoký. Předprodej vstupenek na dačický koncert byl včas ukončen a podle dostupných informací byla Beseda zaplněná do posledního místa. Další zastávky ještě přijdou: v lednu 2027 Kralovice, v dubnu Blansko.
Zdroje: Autorský text, musicserver.cz, skupinaolympic.cz, Wikipedie
Strach ze smrti stoletých stromů a skleník plný rajčat: Rocker Petr Janda ukázal své soukromé království
