Kecárna Playlisty
Obnov stránku
Desktop verze
Horní menu

H George Harrison fanklub

Pokud chceš k tomuto fanklubu psát vzkazy a komentáře, tak se musíš stát fanouškem.

Fotka
Jenn83   (25.2.2017)

Dneska by měl George narozeniny,74let,kdo ho měl rád,ať si na něj vzpomene a já posílám do nebíčka velkou pusu a všechno nejlepší.Georgi,máme tě moc rádi a nikdy na tebe nezapomeneme,tvoje hudba stejně jako Johna je nesmrtelná a nádherná!George forever!!

Fotka
Jenn83   (29.11.2016)

Dneska je to bohužel 15let,co nás navždy opustil George,celé dopoledne si pouštím jeho nádherné písničky a vzpomínám,nikdy nezapomenu, Georgi!!

Fotka
Jenn83   (27.11.2016)

Ahoj,tento dokument jsem si stáhla z Uložto,moc se mi líbil.Jinak já mám od George úplně nejradši Someplace Else a This is Love,strašně mu to ve videoklipu sluší,má krásné písničky(tedy bohužel měl,je to strašný,že už je to 15let,co nás navždy opustil..)

Bevickatles   (18.11.2016)

Ahoj! :-) Už jsem dlouho nikdo ničím nepřispěl; tak si vás jen dovolím upozornit, že v neděli dávají na artu Living In The Material World. Je to moc pěkný dokument, už se na něj těším! :3

MichelleMcCa   (3.5.2016)

Ktorú máte najradšej od Georgea? U mňa ich je veľa,ale asi najviac All things must pass,My sweet lord,Hare Krishna a Got my mind set on you❤❤❤

NicolKISSfan   (3.5.2016)

Here comes to sun

Lia-Rouge   (3.5.2016)

* the sun, Nikol. Moje od George??? Hmm, tak to nevím. Určitě I got my mind, určitě Material World, nooo... Ach už vím! Shanghai Surprise a ALL THOSE YEARS AGO 😍😍😍

NicolKISSfan   (3.5.2016)

Dobře Lio...zmátla jsem se protože když zpívá tak to zní jako Here comes to sun...☺

evik333   (25.2.2016)

Všechno nejlepší, Georgi <3

evik333   (25.2.2016)

Všechno nejlepší, Georgi <3

evik333   (25.2.2016)

Všechno nejlepší, Georgi <3

petulibe   (25.2.2016)

Všechno nejlepší Georgi k narozeninám! Chybíš nám! ♥

Lia-Rouge   (23.1.2016)

53. Hamburk
Hamburk, o osm let později.
Do baru vkročil nějaký divný týpek v kožené bundě. Sedl si o dvě sedačky vedle a poručil si vodku. Ringo ho se zájmem pozoroval. Třeba bude rvačka.
K jeho velkému zklamání nenastala. Sotva ten týpek (John, už si vzpomněl, lídr té kapely odvedle) začal vykřikovat, přitočil se k němu nějaký hezký chlapec a George, kluk, který včera zabloudil do klubu, kde zrovna hrál Rory Storm. Oba byli v kožených bundách a ihned opilého Johna odvedli pryč.
George si přitom Ringa všiml a vesele se na něj zazubil. Ringo mu to oplatil kyselým mávnutím ruky. Dnes se mu ten den nějak nedařil.
George nechal svého kámoše být a přeběhl k Ringovi. "Čau," prohodil. "Kup mi pivo."
Ringo hodil na stůl minci. "Co je s ním?" kývl na Johna. "Není nezvyklé, že se opije, ale dnes si objednal vodku."
"Jo, tohle." George si otřel pěnu z horního rtu. "No, ono je to tak... hele, umřel jeho přítel."
"Ježíš," vzdychl Ringo. "A proč teda za ním nejdeš? Potřebuje útěchu."
"Odehnal by mě," pokrčil George úzkými rameny. "Teď k sobě pustí jen Paula. Stu byl jeho nejlepší kámoš."
To jméno Ringa zasáhlo.
"Stu?"
"Hm. Stuart Sutcliffe. Tys ho znal?"
Po Ringově tváři přejela jedna-jediná slza a ztratila se v neslušivých vousech. Zvedl se a s rukama v kapsách se chystal odejít.
"Héj... Kam jdeš, Ringo?"
George ho dohnal u východu a chytil za paži. "Co je? Tys ho znal?" zopakoval svou otázku.
"Motýlek..." zamumlal Ringo. "Hvězdný prach..."
George ho pozorně poslouchal.
"Já ho znal, opravdu." Ringo se posadil na schůdek u zavřeného klubu. "Prožil jsem s ním to největší dobrodružství ve svém dětství."
George se přisunul k němu blíž, až se dotýkali koleny.
"Na co umřel?" zeptal se Ringo.
"Prásklá céva v mozku."
Chvíli mlčeli, pak se znovu ozval Ringo: "Já na něj opravdu zapomněl."
George kývl.
"Nikdy jsem ho vlastně potom neviděl, neznal jeho adresu, nepsal mu." Vyklepl z krabičky cigaretu, nabídl Georgeovi, a když dostal zápornou odpověď, zapálil si rukou s prsteny. Vyfoukl kouř, který ihned začal stoupat k fialovějícímu nebi. "Zajímalo by mě, jestli měl Joe radost z toho štěněte, které dostal místo Čerta." Ringo se nestaral o to, zda ho George chápe. V mysli se mu vynořil ten obraz, co stále nosil v srdci: Malý kluk s žluťáskem na nose, jeho překvapený pohled, kýchnutí a smích, smích, smích. Ringo se díval na slunce, zapadající někde daleko za domy a s cigaretou v ruce vyprávěl Georgeovi celý tento příběh...
KONEC

Lia-Rouge   (23.1.2016)

<a target="_blank" href="http://www.karaoketexty.cz/uzivatel/Lia-Rouge-285608/fotky/1184924">http://www.karaoketexty.cz/uzivatel/Lia-Rouge-285608/fotky/1184924</a>

Bevickatles   (23.1.2016)

To bys nebyla ty, aby to nebylo tak emotivní! Krásný! Jenom je mi líto, že už to končí. Ale vím, že tebe zas něco napadne a ty zase budeš psát. Věřím ti. :) A tohle je fakt povedený. Skvělej příběh!

Lia-Rouge   (23.1.2016)

Děkuji. Jsi teda jediná, kdo ho přečetl celý, ale budiž :-) jsem moc rada, že se ti líbil :-)

Bevickatles   (23.1.2016)

Hm, tobě se málokdy něco nepovede. Teda, až na ten příběh tady předtím, z těma drogama, mi přišel takovej divnej... Ale neber to špatně! Tenhle se mi líbil. I to, že se to odehrávalo ve Skotsku, bylo super. Miluju Skotsko... :D A celkově to bylo nápaditý...

Lia-Rouge   (24.1.2016)

Jo, Travička... Spíš jsem chtěla nějak popsat tu jejich návštěvu Boba Dylana a pak se to zvrtlo ve zběsilé flashbacky ze zachraňováním životů, takže kdykoli si to po sobě čtu, mimoděk dělám stejné gesto jako Jane :-D

Bevickatles   (24.1.2016)

Jako nebylo to tak hrozný! Jen ten konec mi přišel takovej... No... To je jedno! Zrovna já mám co řikat! :DD

Lia-Rouge   (23.1.2016)

52. Liverpool
Projeli kolem hlavní liverpoolské třídy. Stu a Richie už nebyli tak ospalí, i když jim ten spánek chyběl. Vtipkovali s Haroldem a nemohli uvěřit, že jsou konečně doma. Po tom všem!
Haroldův autobus zastavil v Arnold Grove, chudé ulici na samém okraji Liverpoolu. Vkročili do prostého, ale čistého domku. "Předtím, než zavolám vašim rodičům, asi byste rádi něco sezobli, nemám pravdu, kluci?" Harold otevřel dveře do kuchyně a zavolal na ženu: "Louiso, prosím, dej chlapcům sklenku mléka a sušenky. Ztratili se, tak je vezu domů."
Bylo to jejich nejlepší jídlo za celé léto. Stu si rval sušenky do pusy tak rychle, až začal škytat, čímž si okamžitě získal Louisinu přízeň. Přinesla jim ještě jeden talíř, takže se mohli pořádně nadlábnout.
Po páté sklenici mléka řekl Richie: "Sakra, je mi skvěle. Pokud tohle není nebe, tak do nebe nechci."
Stu přitakal.
Náhle se nahoře ozval udivený výkřik a menší rána. Louise ze sebe strhla zástěru a vydala se k ložnicím, mumlaje si: "Zase spadla skříň?!". Jakmile opustila místnost, naklonil se Stu k Richiemu a pevně ho objal. Dokonce se na krátkou chvíli dotkl rty jeho tváře.
"Co to..." ztuhl Richie. "Buzno," zachechtal se, ale Stu zůstal vážný.
"Promiň, že jsem na tebe křičel."
"To je dobrý. Vlastně ne," šaškoval Richie "nikdy ti neodpustím, pokud nedostanu další sladkou pusu od vás, Sire Sutcliffe."
Stu zachoval kamennou tvář.
"Co je ti, Stu? Jen si přece střílím." Richie si prohrábl vlasy.
"Je čas si říct sbohem."
Richie málem spolkl vlastní břitký jazyk. "Jak... to myslíš?"
"Jsme z různých rodin. Různých poměrů. Bydlíme daleko od sebe. Nikdy bych nezvládl žít s vědomím, že ten kluk odvedle zažil totéž, co já. Bylo to skvělé dobrodružství a já jsem rád, že jsem tě potkal, Richie. Díky, žes mě tolikrát zachránil, a díky, že teď už nebudu mít strach se čemukoli postavit."
"Prosím tě, nestojí za řeč..."
"Poslouchej. Jsem rád, že jsem se s tebou skamarádil, ale... to bylo v jiném životě." Položil svou dlaň na Richieho. "Vnímáš to taky tak?"
A Richie to taky cítil. To, co se stalo na táboře a ten svět, do kterého se měli brzy vrátit - nešlo to spojit dohromady. Jediný způsob byl spálit za sebou všechny mosty, abyste se vyhnuli šílenství a mohli znovu hledět do budoucnosti. Setřást si z vlasů hvězdný prach a zpřetrhat teprve se upevňující pouta.
"Hvězdný prach," zašeptal Richie. "Nakonec nás rozdělí."
"Nahradí ho sníh," filosofsky namítl Stu. "Brzy tě to přestane bolet a příštím jarem na to zapomeneš. Nezbyde po mně ani stopa v tvém srdci."
"To ne, nikdy! Nikdy na tebe nezapomenu!" Richie pomyslel na motýlka. Ve své hlavě spatřil, jak mává křidélky a odlétá.
"To říkáš jen teď," odpověděl Stu a náhle se Richieho pustil.
Ve dveřích stálo dítě - malý kluk, mladší než oni. "Čau," řekl nesměle. "Vy jste kdo?"
"Richie."
"Stu."
Kluk na ně chvilku koukal, přitom se tahal za pyžamo s velbloudy a krokodýly. Za ním se objevil Harold. "A vida. Chlapci, to je můj nevychovaný syn George. Je mu jedenáct, a stejně se neumí představit. Běž si vyčistit zoubky."
"Ahh... Vážně musím?" zašklebil se kluk.
"Chceš zůstat bez moučníku, Georgi?"
Zavrtěl hlavou. "Tak čau," prohodil ke klukům a vytratil se.
"Volal jsem vašim," oznámil Harold. "Řekl jsem jim, že vás odvezu až domů. Richieho vyhodím v Dingle a Stua u jeho dveří."
"Děkujeme," ozvali se sborově.
"Tak pojďte."
V autobuse stiskl Richie Stuovu ruku a po celou dobu ji mlčky držel. Sotva vystoupil, snažil se Stuovi zamávat. Ale ať se snažil, jak chtěl, dostal z něj jen úsměv.
Poslední úsměv vážného chlapce.

Bevickatles   (23.1.2016)

George!!! A malej, ty já ho úplně vidím! To... Ještě není konec, že ne? Vždycky to pod to napíšeš Caps Lockem, tak doufám, že to uděláš i teď. Tvoje příběhy totiž mohou kdykoli začít a kdykoli skončit!

Lia-Rouge   (23.1.2016)

Hej, tak to si napíšu do deníčku. "Tvoje příběhy totiž mohou kdykoli začít a kdykoli skončit!" :-)

Bevickatles   (23.1.2016)

Není nad černý humor, že? :)

Lia-Rouge   (22.1.2016)

51. Záchrana
"Chamraď! Padejte ze silnice! Málem jsem vás přejel!" uslyšel Richie naštvaný mužský hlas. Otevřel oči, zamrkal. Muž vyskočil z autobusu a přiblížil se ke klukům. "Ale, ale," řekl zmateně. "Vždyť vy jste ještě děti. Copak tu děláte?"
"Míříme do Liverpoolu." Richie zívl, protáhl ztuhlé paže, poslechl si mohutné kručení v břiše. "Náš tábor nás zapomněl ve Skotsku."
"Aj-jaj-jaj," zavrtěl muž hlavou. "To je smutné. Momentík, chlapečku. Do Liverpoolu, říkáš? Pojď sem blíž. Až ke světlu. Chci si tě prohlídnout."
Richie si sedl do kuželu světel, který vrhal autobus. Muž se ho zeptal: "Ty seš tu s kamarádem?"
"Jo."
"Nejste vy ti dva utopenci?"
Tehdy se konečně probudil Stu.
"Jo," kývl muž, "jste to vy. Všichni vás hledali. Vaše rodiny se už smířily s tím, že jste mrtvi. Že jste se utopili v jezeře Loch Ness." Potřásl hlavou. "A oni mezitím míří domů. Stateční hoši."
Stu se podíval na Richieho. "Tak proto tam nebyla živá duše!" Vzhlédl k muži. "Kdo jste?"
"Harold, řidič autobusu," řekl. "Jedu domů do Liverpoolu, za rodinou. Můžu vás svézt."
"Jak vám máme věřit?" zeptal se Richie.
Harold se podrbal na bradě. "Znáte Paula McCartneyho?"
Richie a Stu přikývli.
"Jezdí tímto busem do školy. To on o vás všude vypráví. A jeho brácha Michael taky."
Stu už byl na nohou. "Byli jsme s nima na pokoji. Richie, jsme zachráněni! Jedeme domů!" Zase ho objal a jeho horký dech polechtal Richieho ucho. "Hvězdný prach, hvězdný klíč." Odtáhl se, Harold poodstoupil stranou, aby mohli projít dovnitř. "Jsme zachráněni," pořád dokola opakoval Stu. Richie by tomu taky rád věřil. Jenže cítil, že ještě není konec. Že se ještě něco stane.

Bevickatles   (23.1.2016)

Jsi dobrá! :) Takhle to celý zkombinovat! Když už jsme tu u toho srozumitelného a nesrozumitelného, než jsem narazila na jméno Harold, obávala jsem se, že je to nějakej pedofil! XD

Lia-Rouge   (23.1.2016)

Nojo, Harold. :-D

Lia-Rouge   (21.1.2016)

50. Hádka
Šli dál.
Slunce už převalilo přes hlavy chlapců a mířilo k západu. Několikrát na své cestě spatřili cedule se směry, žádná ale nikdy neukazovala k anglickým městům, natož k Liverpoolu. Richie a Stu si museli vyhrabat svoje minimalistické znalosti hrabství a vlastivědy a strávili nejednu minutu hádkami o tom, kam mají jít. Za celou tu dobu kolem nich projela jen tři auta. V prvním seděla rodinka zbohatlíků. Dvě holky se zrzavými cůpky vyplázly na špinavé kluky jazyk, i když volali o pomoc. Asi je neslyšely a považovaly za žebráky. Podruhé to byl naklaďák, řidič měl otevřené okýnko a klukům hodil láhev vody. "Alespoň něco," komentoval to Stu. Potřetí to bylo zase osobní auto, ale tam seděl mladý byznysmen a na kluky se ani nepodíval.
Vody v láhvi zůstávalo poskrovnu a Stu už pětkrát žádal o odpočinek. I Richieho bolely nohy, odmítal se však vzdávat.
"Už tam budeme!"
"Ne... Prosííííím... Já už nemůžu... Já chci spát... Jdeme pěšky celý den... Bolí mě nohy... Richie, prosíííííííííííííííííííííííííí---"
"Tak jo! U příští cedule, slibuju."
Teď Stu v posledních paprscích vyhlížel jakoukoliv cedulku s reklamou nebo ukazatelem. Ten by se pohádal i o dopravní značku, napadlo Richieho. Najednou Stu vypískl: "Támhle!!!" a rozběhl se. A prý nemůže a bolí ho nohy, užasl se Richie. Stu zatím zakulhal, zastavil se, padl na kolena a objal sloup. "Nikam nejdu!"
Mezitím se ke sloupu přiblížil Richie a ohromeně zatleskal. "Stu! Ten tvůj prach funguje! Musíme jít!!!"
"Neeeeee!!!"
"Pojď!!! Je tu napsaný Liverpool!!!" smál se Richie šťastně. "Tady to máš, černě na bílým! Li-ver-pool! Tudy! Jdem, Stu! Vstávej!"
"Jdi si tam sám!" rozkřikl se Stu. "Já zůstávam tady! Potřebuju taky spát!"
I Richie si uvědomil, že ho nohy už nedrží. "No jo no jo. Promiň." Sedl si k němu, ale tentokrát se Stu vážně rozzlobil, naježil se a ani se na Richieho nepodíval.
"Dáš mi ty boty?" (Richie svoje v jezeře neztratil, ale přenechal Stuovi)
"Nech si je!"
Krátké, naštvané štěknutí.
"Promiň, Stu. Odpočívej."
"Sklapni."
"Fajn."
Richie si dal ruku za hlavu a natáhl se. Špína mu v poslední době přestala vadit. Teprve teď si uvědomil, jako moc vyčerpaný je. Spíš přečerpaný, zavtipkoval v duchu. Řekl si, že zavře oči jen na tři vteřinky, ale usnul jako bohatýr. Ani neucítil, když se k němu přitiskl Stu, jen se otočil ke zdroji tepla. Spal by takhle celou noc, ale to mu nebylo dopřáno. Hlasitý klakson ho vzbudil ještě před svítáním.

Bevickatles   (22.1.2016)

Takže Li, napíšu to srozumitelně: Piš prosím dál! :-D

Lia-Rouge   (22.1.2016)

A jak by to bylo nesrozumitelně? :-D

Bevickatles   (23.1.2016)

Víš co, viď? :)

Lia-Rouge   (20.1.2016)

49. Dlouhá klikatá cesta
"Tak jdem, Stu. All-right, babe." Richie věděl, že touto replikou si vyslouží od Stua štulec, ale samozřejmě taky usměv. "Seš horší než Paul. Boha jeho, jak já se těším domů..."
Chytili se za ruce a vydali se pevnou asfaltkou tím směrem, kterým před několika dny viděli odjíždět autobus s Paulem, Mikem a Neilem na podvozku. Tehdy ještě nic nevěděli - dobrodružství sice začalo před pár dny, ale přišlo jim to jako před rokem. Jací byli tehdy? Jací jsou teď? Stu nad tímhle dlouho mlčky hloubal, dokud se šalamounsky nerozhodl, že se vlastně nic nezměnilo, a co ho nezabilo, to ho posílilo (i když v případě své hlavy si tím nebyl tak jistý). Podíval se na Richieho a smetl mu z ramene zapomenutý lístek ze stromu. Richie se nepřítomně usmál a pak se zeptal: "Stu, byl už jsi někdy zamilovaný?"
"Jo, do tebe," odtušil Stu se smíchem. "Popravdě řečeno, asi ne. A ty?"
"Hmm, jo." Richie si pomyslel na její medové vlasy, čokoládově hnědě oči, na nesmělý začátek ženského půvabu pod blůzkou a vzdychl.
"Je hezká? Jak se jmenuje? A jaký to vlastně je?" dychtil Stu.
"Je hezká. Strašně. Lydie se jmenuje. Ani nevím, jak přesně se to píše," řekl Richie a zrudl. To byl vlastně důvod, proč jí nikdy nenapsal. Nebyl s to prostě začít: "Ahoj, já jsem Rich, mám tě rád, ani nevím, jaká íčka máš ve jméně..." Nikomu se s tím nikdy nesvěřil. Jednou se odvážil hodit zamilovanou básničku do schránky, ale tu našla její sestra - beze jména nešlo pochopit, komu přesně je určena. Tohle všechno teď Richie vyprávěl Stuovi, trochu sem tam zapřeháněl, opomenul příhodu, kdy ji spatřil v autobuse, a pak radši utekl a celou cestu do školy běžel (netřeba vědět)... Stu pozorně poslouchal, smál se na těch správných místech, pak si povzdechl a prohlásil: "Já bych chtěl taky někoho potkat..."
"Potkáš," mávl rukou Richie. "Potkáš, oženíš se s ní, budete mít kupu dětiček a umřete stářím ve spánku, držíc se za ruce. Úplně to vidím."
Stu se rozesmál. Co Richieho nemohlo nikdy omrzet, tak to byl smích tohoto věčně zasmušilého kluka.
"Hele, klid," houkl na něj, "nevysměj si plíce!" Stu se chytil za břicho a přestal se smát, až když se dostavila škytavka. "Moje máma vždycky říkala, že škytavku dostávají pouze ti, co se furt cpou," jakoby nevzrušeně reagoval Richie a ze Stuovy strany okamžitě přilétl kopanec. "Tvoje máma, škyt, je tak tlustá, škyt, že fotku na občanku jí pořizovali z letadla, škyt."
"Tvoje máma je tak tlustá, že padá ze všech čtyř stran postele najednou!" na to Richie.
"Tvoje máma, škyt, je tak tlustá, škyt, že když vleze do Mersey, škyt, vyvolá v New Yorku tsunami, škyt."
"Tvoje máma" přišla na přetřes ještě několikrát, dokud se Stu nezavěsil do Richieho a nepokračovali dál mlčky. Právě v tom tichu zaslechli stále sílící střekot, jako kdyby se k nim blížila obří vážka. Oba dva okamžitě pochopili, co to je. Rozběhli se, hledaje jakýkoliv úkryt, keř či strom. Jako naschvál, jen holá silnice mezi kopečky. Richie se vmžiku rozhodl risknout svou víceméně čistou košili, shodil Stua do příkopu, sám se po zádech skutálel k němu a přikryl svým tělem. Vrtulník proletěl přímo nad nimi a zmizel u jezera, sotva pár mílí za hochy. Stu zvedl hlavu a podíval se přímo do Richieho modrých očí. "Oni si nás nevšimli," zamumlal. "Oni si nás nevšimli."
"To je znamení," řekl Richie. "Znamení, že se dostanem v pořádku domů."
"Spadl na nás hvězdný prach," najednou promluvil Stu. "Hlavně na tebe. Když jsme tehdy hluchý jak polena hledali jeden druhého ve vodě. Budeš nosit štěstí, Richie, ty, hvězdný klíči."
"No ovšem," zašklebil se Richie a najednou ucítil, jak Stu zvedl ruce a pevně ho obejmul kolem krku.

Bevickatles   (21.1.2016)

Li, ty víš, co, viď? :)

Lia-Rouge   (21.1.2016)

Jenom... Ho... Obejmul!!! Ty úchylačko! :-D

Bevickatles   (22.1.2016)

?! Kdo je úchylačka! Já myslela, abys pokračovala, Bože! :D Ty jsi úchylačka! XDXD

Lia-Rouge   (22.1.2016)

Já nerozhlašuju svý fantazie nalevo a napravo! Počkat... Přesně to dělám :-D XD XD

Bevickatles   (23.1.2016)

Jestli je moje fantazie to, že chci, aby jsi psala dál, tak mám teda totálně vygumovanej mozek... :( XD

Lia-Rouge   (20.1.2016)

48. Hvězdný prach
"Kde vlastně jsme? V orientaci jsi byl vždy lepší než já."
Stu potřásl hlavou. "Tak asi v tamtom směru je hrad Fort Augustus," řekl nejistě. "Jsme na opačném břehu jezera. Naproti nám je ta mělčinka, kde jsme byli s klukama. Ale Richie..."
"Jo?"
"Ten tábor přece už skončil."
Richieho jakoby porazil blesk. Použil několik slov, které byste u třináctiletého nečekali. "Tak co se dá dělat? Jdem nahoru. Od hradu vede silnice. Museli si přece všimnout, že je nás míň."
O hodinu později seděli na schůdkách před hradem. Po chvíli se Richie zvedl a řekl: "Tohle není možný! Totálně pitomý, chápeš? Všude je zavřeno! Na hradě není jediná živá duše. A nikde ani stopy po tom, že by nás hledali."
Stu pokrčil rameny. "Je neděle. Jestli počkáme jeden den, určitě sem někdo příjde."
"Ne, to nejde. Pro Američany přiletí helikoptéra. Musíme se dostat co nejdál od jezera. Jinak nás Jones najde a je s náma amen."
"Nenajde. Nepamatuje si ani naše jména."
"Ach, Stu, ty jsi pořád tak strašně naivní. Zvedej se. Jsem si jistý, že když půjdeme po silnici, dřív nebo později dorazíme do Liverpoolu. Jsou tam přece ukazatelé, cestu nějak najdem, nebo stopnem auto, cokoli!"
Richie se zastavil a podrbal se na hlavě.
"Já nechci. Já už to nevydržím," namítl Stu.
"Co je tedy pro tebe lepší: žít v uvěznění nebo umřít volný? Do té doby se nám všechno dařilo, podaří se i teď. Musíš si jen víc věřit a doufat! Všechno bude v pohodě, uvidíš." Richie se znovu podrbal a z jeho hlavy spadlo několik smítek.
Stu se rozesmál: "Bože, vždyť z tebe padá hvězdný prach!"
"Cože?"
"No dyť. Jen budoucí hvězdy ho mají na sobě. Říkal mi to jeden kluk, Alek. Vidí budoucnost."
Richie natáhl ruku, Stu se jí okamžitě chytil a nechal se vytáhnout na nohy. "Tak ať seš taky hvězda," řekl Richie a prohodil: "Jen nechápu, proč nás nikdo nehledá?"

Bevickatles   (20.1.2016)

No to já taky ne! :D Piš, piš, já to chci vědět! nesnáším nezodpovězené otázky! :)

Lia-Rouge   (19.1.2016)

47. Živé ráno
Richie se probudil do šelestu vln a větru ve větvích. Ještě pořád nerozeznal jedno od druhého, ale aspoň už ten svět nebyl tak strašlivě tichý. Ranní slunce mu svítilo do očí, zatímco Stua v jeho klíně přikrýval stín, takže pořád ještě spal. S tmavými vlasy, ledabyle rozhozenými, a pootevřenou pusou vypadal hrozně roztomile, ale Richie ho potřeboval vzbudit. Už ho bolely nohy a záda z nepříjemné polohy. "Kde jen člověk neusne," pomyslel si. "Už jsem spal na drobkách, na podlaze, v autobuse, v ponorce a teď i na stromě. Ehh, vstávej, Stu."
Nicméně si ještě dovolil se podívat na letní slunce, na spícího Stua, na stíny z listí. Věděl, že až vyroste, občas se mu tento výjev bude zdávat. Odněkud přiletěl motýl žluťásek a usedl Stuovi na nos. Stu se lekl, otevřel oči, stočil je k nosu, vyjekl a mohutně kýchl, tak silně, že málem sletěl dolů. Richie se rozesmál a uvědomil si, že na tento okamžik nikdy nezapomene.
Stu mlel pantem, ale k Richiemu doléhaly jen oddělené hlásky, jako z nekvalitního pásku, jako přes zrnění televize. Ukázal si na ucho. "Pořád tě neslyším," zkusil říct. "Jen útržky. Ty mě jo?"
Stu kývl. "Trochu," naznačil rty. Pak si položil ruce na břicho. Očividně mu tam kručelo.
"Máš hlad?"
Stu zase kývl.
"Mazej dolů."
Chvíli pročesávali keře a hledali lesní jahody, dokud se Stu nevyřítil z plně fialovými rty. Narazil totiž na borůvky. Byly drobné, ale našli jich celé křovisko, takže stačily jako snídaně. Pak Richie objevil ořešník, posbíral spadlé ořechy a pomocí dvou kamenů se dostal k sladkým jádrům. Za chvíli se jim oběma vrátil sluch a Stu se zeptal: "Co se to vlastně stalo?"
"Já nevím," odpověděl Richie po pravdě. "Možná jsme se ocitli pod tlakem nebo moc rychle vystoupali." Teď stali oba na mělčině a snažili se smýt pískem fialovou barvu z prstů a obličeje. "Co to byl za nápad, házet si borůvkama?"
"Ty jsi začal," podíval se Stu kriticky na svoje prsty. "Vypadáme, jako kdyby nás někdo mlátil."
Richie se najednou natáhl a vyndal z vody svou košili, kterou minulou noc ztratil. Knoflíky byly utržené, jeden rukáv zašpiněný, ale příjemně chladila spálená a poškrábaná holá záda Richieho, a tak si ji natáhl. "Kde vlastně jsme? A vlastně - kolikátého je?"
Stu se zamyslel.
"Neodjeli přece bez nás, ne?"

Bevickatles   (20.1.2016)

To mi děláš naschvál! Nesmí tam zůstat sami, opovaž se! :-D A opovaž se nepsat! :DD

1 2 3 4 5 6 7 8 Další
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.