Kecárna Playlisty
Obnov stránku
Desktop verze
Horní menu
playlist

Oh, I the wetly weak claw
led by his strong warm paw
walking the forbidden path
through high uncut summer grass
while hunters nose dive
membranes servants to their flight
were buzzing all around our heads
black parasol, balance and shades

Those little bells on my fool's cap
all witness to my sad defect
crowning my pale seriousness
in most ridiculous distress

The smile on his weather-tanned face
his white teeth somewhat out of place
the gentle roughness of his hands
dark soil staining his fingernails

Ushered into the forest's hold
I'm folding up my parasol
heralding fears of deprivation
in answer to my hesitation
he's parting the branches as we move
I dare a smile in shy excuse
Oh does he know the ghosts I drag
the dreadful ending I expect?
The boyish hand of this olden maid
hints secrets, guarded by her face

Does your world know my shadow's near,
the loop of time I always fear?
The fact that I carelessly stepped
into my very own, dark trap?
You stride, I'm glancing at your belt ... -
should I miss ay of the things I never felt?

The shaking hand of this olden maid
instead waters the flowers
on her ancient grave.

Text přidala Cibbar

Video přidala Cibbar

Oh, já, mokře křehký pařát
veden svou silnou teplou prackou
kráčím zakázanou stezkou
vysokou neposekanou letní trávou,
zatímco lovci ponoření po nos číhají,
blány slouží k jejich letu.
Poletujeme všude kolem našich hlav,
černých slunečníků, rovnováhy a slunečních brýlí.

Ty malé rolničky na mé šaškovské čapce
vypovídají o mém smutném nedostatku.
Zdobí mou bledou vážnost
v nejsměšnějším urpení.

Ten úsměv na jeho opálené tváři,
ty jeho zuby poněkud křivé,
ta jemná hrubost jeho rukou,
tmavá hlína za jeho nehty.

Odvedena do sevření lesa
skládám svůj slunečník
Předznamenávám strach z deprivace
v otázkách mého váhání.
Trhá větve za pohybu.
Odvažuju se usmát v plaché výmluvě.
Oh, ví, o těch tajemstvích, které s sebou táhnu?
O strašlivém konci, který očekávám?
Chlapské ruce staré dívky
značí tajemství, doprovázené její tváří.

Ví tvůj svět, že se můj stín blíží,
že smyčka času je věc, které jsem se vždy bála?
Fakt, že jsem ledabyle kráčela
do své vlastní temné léčky?
Kráčíš, pohlížím na tvůj opasek...
mohla bych postrádat některé z těchto věcí, které jsem nikdy necítila?

Třesoucí ruka této staré dívky
místo toho raději zalévá kytky
na svém starodávném hrobě.

Překlad přidala Moonlight

Překlad opravila Moonlight

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.