playlist

Ein Freundliches Wort Hat Meine Seele Berührt - text, překlad

`s wird wohl ein Tag wie all die ander'n werden" so sagt' ich mir,
war innerlich bereit die üblen Worte aufs neue zu ertragen,
den täglich' Spott, das altbekannte Leid.
Doch zaubrisch, mächt'ge Dinge die können jederzeit gescheh'n,
mit off'nem Herz und Sinn'en kann sterblich' Aug' sie seh'n...
Als ich dort saß, des Zuges kommen harrte,
da sah ich sie, die ich in Kindertagen kannt'.
schnell schaut' ich weg, kaum einen Gruß erwartend,
wohl wissend, daß die "Masse" manch' Erinn'rung gern' verbannt.
Doch vorbestimmte Dinge ereignen, man glaubt es kaum.
Selts'am, unerwartet, schwerlich den eig'nen Ohr'n zu trau'n.
"Ach, sag kenn' ich dich nicht?", sprach sie,
mir gegenüber als sie Platz nahm, trotz eines fast leeren Abteils.
"Bist du nicht die, welche als einz'ge mit mir spielte,
als ich neu war fremd und damals so allein.
Ich möchte mich gerne nun bei dir bedanken für deine lieben Worte,
als sonst keiner mit mir sprach.
Seit Jahren schon spür' ich das Verlangen
dir zu offenbar'n wie wertvoll deine Hilfe war.
Aus Ungarn kam ich, kannt' niemand, nur du spieltest mit mir.
Du gabst mir Kraft, und endlich heute dank ich dir dafür.
Von weitem hab' ich dich ja schon so oft geseh'n,
doch irgendwie hab' ich mich nie richtig getraut.
Deiner Reaktion war ich mir nicht ganz sicher zahlreich sind die Gerüchte,
siehst du doch so seltsam aus." In der Stadt.
angekommen schaute sie auf ihre Uhr und sprach:
"Ich hab' noch Zeit woll'n wir 'nen Kaffee trinken geh'n?" -
"Uuh, auf keinen Fall,
Darling.
Ich trinke niemals Kaffee, doch eine Tasse Tee",
meint' ich,
"wär' jetzt durchaus schon".
Und so zogen wir los ohne festes Ziel
und suchten nach einem angemess'nem Ort.
doch in dem ersten Café wollt man uns nicht bedienen,
starrt' uns bös' nur an, und so gingen wir fort. Zwei Gassen weiter...,
ein Gasthof ward gefunden, die Zeit verging, also kehrten wir ein.
Gar viel junges Volk war hier versammelt speiste...rauchte,
sprach und starrte... - zum Glück war ich nicht allein. Ja, schicksalhafte Wege,
ein wundervoll Geschenk von blütig günstig' Geisterhänden meine Schritte war'n gelenkt....
Ja, aus freien Stücken hätt' solch' Ort ich nie besucht denn was dort zu erwarten ist,
ich weiß es nur zu gut....ein Mann gehüllt in Schwärze ein heißes Mahl verzehrend,
er saß mir gegenüber an einem ander'n Tisch und für den intimsten,
flucht'gen Augenblick schauten wir uns an, und uns're Blicke trafen sich.
So völlig unerwartet, mein Innerstes berührt den Dornenwall durchdrungen,
und Lebenskraft gespürt... und als wir gehen mußten, wartete er auf mich,
er kam zu uns herüber, er kam an uns'ren Tisch.
"Ich muß dir etwas sagen, sonst kann ich noch nicht geh'n.
Was immer and're denken, ich find' dich wunderschön!"
oh, welch ein Zaubermantel, der nun machtvoll mich umgab,
der zaubrisch mich erhöhte und schenkte neue Kraft.
für zwei volle Tage erfüllt' mich jene Macht, und alle bösen Worte,
sie perlten an mir ab. Gar tief in meinem Herzen behüt' ich jenes Glück,
und in den dunklen Stunden denk' ich daran zurück...!

Text přidala Moonlight

Video přidala Lucipher69

"To bude asi den, jako všechny ostatní" řekla
jsem si.
Byla jsem vnitřně připravena zase znovu snášet ta sprostá
slova,
denní výsměch, ten známý žal.
A přece se kdykoliv stávají
kouzelné, magické věci
Otevřeným srdcem a významem smrtelné oči
můžou vidět...
Jak jsem tam tak seděla, čekala jsem, až přijede vlak,
tu jsem ji uviděla, znala jsem ji z dětství.
Rychle jsem uhla pohledem. Sotva jsem mohla očekávat pozdrav.
Dobře jsem věděla, že tu hromadu některých vzpomínek ráda
vymažu.
,,Ach, neznáme se odněkud?" Promluvila
ke mně, když si přisedla, i přesto, že
vlak byl téměř prázdný.
"Nejseš ty ta, co si se mnou jako jediná
hrávala, když jsem tehdy byla nová, cizí a tak sama.
Chtěla bych ti tedy poděkovat za tvá milá slova,
protože nikdo jiný se se mnou nebavil.
Po ta léta už cítím touhu,
odhalit ti, jak si cením tvé pomoci.
Přišla jsem z Maďarska jako neznámá, jen ty sis
se mnou hrála.
Dala jsi mi sílu, a konečně ti za to dnes můžu
poděkovat.
Z dálky jsem tě viděla často,
ale nějak jsem neměla tu správnou odvahu.
Nebyla jsem si jistá tvé reakce. Mnozí tvrdí, že
vypadáš velmi divně."
Ve městě se podívala na své hodinky a řekla:
"Mám ještě čas, nepůjdeme si dát někam kávu?"
"Uuh, v žádném případě, drahá.
Nikdy nepiju kafe, ale sand bych si dala
šálek čaje." Zmínila jsem.
Bylo ještě brzy a tak jsme šly bez
cíle a hledaly přijatelné místo.
Ale v první kavárně nás odmítli obsloužit.
Zíraly na nás a tak jsme šly pryč. O dvě ulice dál
byl hostinec, čas běžel, a tak jsme vešly dovnitř.
Bylo tu hodně mladých lidí, kteří spolu jedli, kouřili,
mluvili a zírali...Naštěstí jsem tu nebyla sama.
Ano, osudové cesty.

Ano, sama bych na takové místo nikdy nešla,
neboť co se tu dá očekávat,
vím moc dobře...Muž zahalený stínem jedl své jídlo,
posadil se naproti mě k jinému stolu a v tom nejintimnějším
letmém okamžiku jsme se na sebe podívali a naše pohledy se setkali.
Tak nečekaně mými vnitřnostmi pronikl trn
a pocítila jsem životní sílu...Když už jsme musely odejít, čekal na mě,
přišel za námi, přišel k našemu stolu.
"Musím ti něco říct, jinak bych nemohl odejít.
Ať si ostatní myslí, co chtějí. Já si myslím, že jsi nádherná!"
Oh, jaký kouzelný plášť mě to teď obklopuje.
Naplnil mě kouzlem a dal mi novou sílu.
Dva dny mě naplňovala ta síla a všechna sprostá slova
na mě zářila. Úplně hluboko v mém srdci žehnám tomuto okamžiku
a v temných hodinách si na to vzpomenu.

Překlad přidala Moonlight

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.