playlist

Backbone Practise - text, překlad

we are entering the operation theatre of the familiar morgue:
the student nurses are making a lot of noise,
their voices echo from the bare tiles walls...
I improvise a fainting fit: "I cannot bare these voices anymore...!"

the tiny spineless spider, who really is a dog,
has hurt herself - or did she get hurt ?- something 'bout her back...
oh, does she need a new one?
Torso-less she onlydoes consist of legs...
much like a crushed little cross, a tiny crucifix.
so cautiously she's stalking now across the palm of my right hand,
merely a thin branch in the wind,
touching the wound... where i had cut my finger.

i hand her over to the nurses, one of them - directed me by the teacher
carries out theoperation, for which i don't have the knowledge.
one day everyone here must fulfil this very task alone,
as it's the only way to learn... and in the end become a master...
yes, this means responsibility,
and it's connected directly to stress and fear.

the little spider has her operation on a table
that is decorated like a forest, all with thicket and fir trees...
and right beside the flashing lights and displays of the instruments.

so hear now of the very scene that happend right before this (here):

an elephant on the plane roof of a tall cathedral... very close to the edge.
"climb down his tail, as if it were a rope!
have faith and confidence, believe that he will hold you!"
but the elephant is not anchored in the ground,
yes, he might have the will to remain in position,
perhaps doing everything within his power to hold me,
not to slip and fall himself...
but in my opinion this is hardly enough.
can this be a question of trust, at all ?!?

looking out of the window, while the underground moves down
into the tunnel ... - a man, who has already passes the elephant-test, says:
"fear must be conquered, boy!
many of what comes up are merely old fears of death!

Text přidala Moonlight

Video přidala Lucipher69

Vstupujeme na operační sál známé pitevny:
Medici dělají velký hluk,
jejich hlasy se odrážejí o holé zdi...
Improvizuju omdlévání: "Nemůžu už vystát tyhle
hlasy!"

Ta maličká pavoučice bez páteře, která je vlastně pes,
se poranila - nebo ji někdo poranil? - stalo se něco s
jejími zády...
Oh, potřebuje nové?
Bez těla - ona má jenom nohy...
spíš jako zničený malý křížek, malý krucifix.
Tak teď obezřetně leze přes moji dlaň mé pravé ruky,
jenom malá větvička ve větru,
dotýká se rány...kde jsem se řízla do prstu.

Předávám ji medikům, jednomu z nich -
zavedl mě za učitelem,
který vede operaci, na kterou nemám dost znalostí.
Jednoho dne tady každý musí splnit tento úkol
sám,
protože to je jediný způsob, jak se to naučit....a na konci
se stát mistrem.
Ano, to znamená zodpovědnost,
a ta je plně propojena se stresem a strachem.

Ta malá pavoučice byla operována na stole,
který vypadal jako les, všude mlází a
jedle...
A hned vedle nich to oslepující světlo a nástroje.

Tak poslouchejte tu scénu, která tomu předcházela:

Slon na rovné střeše vysoké katedrály...
stojí téměř na kraji.
"Slez po jeho ocasu jako by to bylo lano!
Důvěřuj mu a věř si. Uvěř, že tě udrží!"
Ale ten slon přece není uchycený k zemi,
ano, určitě je ochotný zůstat ve stejné pozici,
snad se taky snaží seč může, aby mě udržel
a ne uklouznout a sám spadnout...
ale podle mého názoru tohle je až příliš.
Může tohle vůbec být otázka důvěry?!?

Koukám ven z okna, zatímco metro vjíždí
do tunelu... - nějaký muž, který už prošel zkouškou
se slonem, říká:
"Strach musí být poražen, chlapče!"
Mnoho z toho, co přijde, jsou jen staré obavy ze smrti!

Překlad přidala Moonlight

Překlad opravila Moonlight


Přihlášení

Registrovat se

La Chambre D'Echo

Sopor Aeternus & The Ensemble Of Shadowstexty

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.