O dětství - text

Samota je přítel, věř mi brácho, necítíš jí naposled.
Nasměrujem přídě, doplujeme k břehům svého rodiště.
Budem loudat se domů rušnou ulicí.
Ty budeš kapitán, já řídící.
Na hlavě zablácenou čepici…

Budem, budem, budem, budem, budem, budem žít.
Budem, budem, budem, budem, budem, budem žít.

Samota je nutná, často ke mně brácho mluví před spaním.
Tak nasměrujem přídě, vyrazíme dřív, než bude svítání.
Budem toulat se v polích, čmárat na stěny,
na tělech cítit první proměny,
vnímat jak dospělí jsou šílení…

Ref:
Budem, budem, budem, budem, budem, budem žít.
Budem, budem, budem, budem, budem, budem žít.
Budem, budem, budem, budem, budem, budem žít.

Text přidala helcako


Přihlášení

Registrovat se

Navěky

Roman Tomeštexty

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.