Kecárna Playlisty
Obnov stránku
Desktop verze
Horní menu

The Raven - text, překlad

playlist

Once upon a midnight dreary
While I pondered, weak and weary,
Over many a quaint and curious
Volume of forgotten lore,
While I nodded, nearly napping
Suddenly there came a tapping,
As of some one gently rapping
Rapping at my chamber door.
"'Tis some visitor," I muttered
"Tapping at my chamber door
Only this, and nothing more."

Ah, distinctly I remember
It was in the bleak December,
And each separate dying ember
Wrought its ghost upon the floor.
Eagerly I wished the morrow;
Vainly I had sought to borrow
From my books surcease of sorrow
Sorrow for the lost Lenore
For the rare and radiant maiden
Whom the angels name Lenore
Nameless here for evermore.

And the silken sad uncertain
Rustling of each purple curtain
Thrilled me - filled me
With fantastic terrors never felt before;
So that now, to still the beating of my heart
I stood repeating, "'Tis some visitor
Entreating entrance at my chamber door
Some late visitor entreating entrance
At my chamber door;
Merely this, and nothing more."

Presently my soul grew stronger
Hesitating then no longer,
"Sir," said I, "or Madam
Truly your forgiveness I implore;
But the fact is I was napping
And so gently you came rapping,
And so faintly you came tapping
Tapping at my chamber door,
That I scarce was sure I heard you"
Here I opened wide the door; -
Darkness there, and nothing more.

Deep into that darkness peering
Long I stood there wondering, fearing,
Doubting, dreaming dreams no mortals
Ever dared to dream before;
But the silence was unbroken
And the stillness gave no token,
And the only word there spoken
Was the whispered word, "Lenore?"
This I whispered, and an echo murmured
Back the word, "Lenore!" -
Merely this, and nothing more.

Back into the chamber turning
All my soul within me burning,
Soon again I heard a tapping somewhat
Louder than before.
"Surely," said I, "surely
That is something at my window lattice:
Let me see, then, what thereat is
And this mystery explore
Let my heart be still a moment
And this mystery explore
'Tis the wind and nothing more."

Open here I flung the shutter
When, with many a flirt and flutter,
In there stepped a stately raven
Of the saintly days of yore;
Not the least obeisance made he;
Not a minute stopped or stayed he;
But, with mien of lord or lady
Perched above my chamber door -
Perched upon a bust of Pallas
Just above my chamber door -
Perched, and sat, and nothing more.

Then this ebony bird beguiling
My sad fancy into smiling,
By the grave and stern decorum
Of the countenance it wore.
"Though thy crest be shorn and shaven, thou,"
I said, "art sure no craven,
Ghastly grim and ancient raven
Wandering from the Nightly shore -
Tell me what thy lordly name
Is on the Night's Plutonian shore!"
Quoth the Raven, "Nevermore."

Much I marvelled this ungainly fowl
To hear discourse so plainly,
Though its answer little meaning
Little relevancy bore;
For we cannot help agreeing
That no living human being
Ever yet was blest with seeing bird
Above his chamber door -
Bird or beast upon the sculptured bust
Above his chamber door,
With such name as "Nevermore."

But the raven, sitting lonely
On the placid bust spoke only
That one word, as if his soul in
That one word he did outpour.
Nothing further then he uttered
Not a feather then he fluttered -
'Till I scarcely more than muttered,
"Other friends have flown before -
On the morrow he will leave me
As my hopes have flown before."
Then the bird said, "Nevermore."

Startled at the stillness broken
By reply so aptly spoken,
"Doubtless," said I,
"What it utters is its only stock and store,
Caught from some unhappy master
Whom unmerciful Disaster
Followed fast and followed faster
'Till his songs one burden bore -
'Till the dirges of his Hope
That melancholy burden bore of 'Never - nevermore'."

But the Raven still beguiling all my fancy into smiling,
Straight I wheeled a cushioned seat
In front of bird, and bust and door;
Then upon the velvet sinking
I betook myself to linking
Fancy unto fancy, thinking
What this ominous bird of yore -
What this grim, ungainly, ghastly
Gaunt and ominous bird of yore
Meant in croaking "Nevermore."

This I sat engaged in guessing
But no syllable expressing
To the fowl whose fiery eyes
Now burned into my bosom's core;
This and more I sat divining
With my head at ease reclining
On the cushion's velvet lining
That the lamplight gloated o'er,
But whose velvet violet lining
With the lamplight gloating o'er,
She shall press, ah, nevermore!

Then methought the air grew denser
Perfumed from an unseen censer
Swung by Seraphim whose footfalls
Tinkled on the tufted floor.
"Wretch," I cried, "thy God hath lent thee
By these angels he hath sent thee
Respite - respite and nepenthe
From thy memories of Lenore:
Quaff, oh quaff this kind nepenthe
And forget this lost Lenore!"
Quoth the Raven, "Nevermore."

"Prophet!" said I, "thing of evil!
Prophet still, if bird or devil!
Whether Tempter sent
Or whether tempest tossed thee here ashore,
Desolate yet all undaunted
On this desert land enchanted
On this home by horror haunted
Tell me truly, I implore
Is there - is there balm in Gilead?
Tell me - tell me, I implore!"
Quoth the Raven, "Nevermore."

"Prophet!" said I, "thing of evil
Prophet still, if bird or devil!
By that Heaven that bends above us
By that God we both adore -
Tell this soul with sorrow laden if
Within the distant Aidenn,
It shall clasp a sainted maiden
Whom the angels name Lenore
Clasp a rare and radiant maiden
Whom the angels name Lenore."
Quoth the Raven, "Nevermore."

"Be that word our sign in parting, bird or fiend,"
I shrieked, upstarting -
"Get thee back into the tempest
And the Night's Plutonian shore!
Leave no black plume as a token
Of that lie thy soul hath spoken!
Leave my loneliness unbroken!
Quit the bust above my door!
Take thy beak from out my heart
And take thy form from off my door!"
Quoth the Raven, "Nevermore."

And the Raven, never flitting
Still is sitting, still is sitting
On the pallid bust of Pallas
Just above my chamber door;
And his eyes have all the seeming
Of a demon's that is dreaming,
And the lamplight o'er him streaming
Throws his shadow on the floor;
And my soul from out that shadow
That lies floating on the floor
Shall be lifted - nevermore!

Text přidal Raest

Text opravil DevilDan

Video přidala nikolkai1

O jedné bezútěšné půlnoci
Když jsem uvažoval, slabý a unavený
Nad mnohými kuriozitami a zvědavostmi
Svazek zapomenuté tradice
Když mi padala hlava, téměř jsem dřímal
Najednou ozvalo se klepání
Nějaké jemné ťukání
Ťukání na dveře mé komnat
"To je mi návštěva" zamumlal jsem
"Ťukající na dveře mé komnaty
Jenom tohle a nic víc"

Ah, jasně si vzpomínám
Bylo to v neútěšném prosinci
A každá oddělená žhavost umírá
Ková svého ducha k podlaze
Toužil jsem po krupobití
Marně jsem se snažil vypůjčit si
Z mých knih ustání smutku
Smutku po ztracené Lenoře
Po vzácné a zářivé dívce
S andělským jménem Lenora
Zde navěky bez jména

A hedvábně smutná nejistota
Šustí z každé purpurové záclony
Nadchla mě - naplnila mě
Fantastickými hrůzami které jsem nikdy předtím necítil
Takže teď stále bije mé srdce
Stál jsem opakující "To jsou k nám hosté
Zaklínající vstup do mé komnaty
Nějaký pozdní návštěvník zaklínající vstup
Do mé komnaty
Jen toto a nic víc"

V současné době má duše sílí
Bez rozpaků v hlase
"Pan" řekl jsem, "nebo Madam
Opravdu žádám o vaše odpuštění
Ale pravdou je, že jsem dřímal
A tak jemně ťukáte
A tak jemně klepete
Klepete na dveře mé komnat
Nejsem si jist, že jsem vás slyšel
Tady jsem otevřel dokořán dveře -
Tma tu a nic víc

Hluboko do tmy zírám
Dlouho jsem stál uvažující, obávající se
Pochybující, snící sny, žádní smrtelníci
Ani jsem se dřív neodvážil snít
Ale ticho bylo nezlomné
A klid nedal znamení
A jen jedno slovo bylo vysloveno
Bylo šeptáno slovo "Lenoro?"
Tohle jsem zašeptal a ozvěna zamumlala
Zpět slovo "Lenoro!"
Jen toto a nic víc

Otáčím se do komnaty
Celá má duše uvnitř mě hoří
Brzy jsem někde znovu slyšel ťukání
Hlasitější než předtím
"Jistě" řekl jsem "Jistě
Je tu něco na mé okenní mřížce
Podívám se, pak, co na ní je
A toto tajemství objevuji
Ať je mé srdce na chvíli stálé
A toto tajemství odhalené
Jen vítr a nic víc"

Rozrážím okenici
Když s koketováním a třepetáním
Vstoupil mohutný havran
Ze svatých dávných dnů
V neposlední řadě budil úctu
Ani na minutu se nezastavil ani nepostál
Ale s zřením pána nebo paní
Posadil se nad mé dveře
Posadil se nad bustu Pallady
Prostě nad mé dveře
Posadil se a seděl a nic víc

Pak je tento ebenový pták působivější
Má smutná fantazie se usmívá
U hrobu a přísného chování
Z jeho výrazu
"I když máš ustřihnutá křídýlka a oholený jsi"
Řekl jsem "umění není zbabělé"
Příšerně ponurý a starobylý havran
Putující z nočního břehu
Řekni mi, tvé panské jméno
Je Satanova noc!"
Cituje havran "Už víckrát ne"

Hodně jsem se divil té nemotorné slepici
Když slyším bez okolků
I když odpověď dává menší smysl
Malá relevance
Pro ty co nemůžou souhlasit s pomocí
Že žádný živý tvor
Doposud nepožehnán před zraky ptáka
Nad jeho dveřmi -
Pták nebo netvor nad vytvarovaným poprsím
Nad jeho dveřmi
S jménem "Už víckrát ne"

Ale havran sedí osaměle
Na klidném poprsí pouze mluví
To jedno slovo, ve kterém je jeho duše
Tohle jedno slovo vylil
Nic dále nepronesl
Ani peří se nezachvělo
Stěží jsem mumlal
"Jiní přátelé odletěli dříve
Druhý den mě opustí
Když mé naděje již odletěly"
Pak pták řekl "Už víckrát ne"

Polekal se v rozbitém klidu
Tou výstižnou odpovědí
"Nepochybně" řekl jsem
"To co je vysloveno je jedinou akcií a obchodem
Chycené nějakým nešťastným pánem
Který je nemilosrdnou katastrofou
Následoval rychle a rychleji
"Než jeho písně břemeno nesla
Až do žalozpěvů jeho Naděje
Tohle melancholické břemeno neslo 'Už víckrát ne'"

Ale Havran dává stále veškerou fantazii do úsměvu
Přímo jsem otočil polstrovanou sedačku
Naproti ptákovi a bystě a dveřím
Pak se samet topí
Začal jsem si to spojovat
Fantazie do fantazie, přemýšlím
Co ten zlověstný pták z dávných dob
Co to ponuré, těžkopádné, příšerné
Vyzáblý a zlověstný pták z dávných dob
Bezradné "Už nikdy víc

Tak jsem seděl hádající
Ale žádná slabika není přesná
K drůbežím ohnivým očím
Nyní jsem hořel do svého nitra
Toto a víc hádám
S hlavou sklopnou
Na sametem obloženém křesle
Světlo lampy má škodolibou radost
Ale co ta fialová podšívka
Se škodolibým světlem lampy
Musí tisknout, ah, už nikdy víc

Pak vzduch houstl
Ovoněný neviditelným kadidlem
Otoče Serphinem, tím nohosledem
Zacinkal všitý do podlahy
"Ubožáku" zvolal jsem "Bože vypůjči mi
Ty zaslané anděli
Oddech - oddech a utišující lék
Z vzpomínek na Lenoru
Lok, lok z Nepenthe
A zapomeň tu ztracenou Lenoru
Cituje havran "Už nikdy víc"

"Prorok!" řekl jsem "Věci zla!"
Věčný prorok, ať už pták nebo ďábel
Či pokušitelem zaslán
Nebo zda tě na břeh hodila bouře
Pustý přesto neohrožený
Na této kouzelné pouštní zemi
V tomto domě hrůzy
Řekni mi popravdě, prosím
Je zde - je zde balzám Galád?
Řekni mi - řekni mi, prosím!"
Cituje havran "Už nikdy víc"

"Prorok!" řekl jsem "Věci zla!"
Věčný prorok, ať už pták nebo ďábel
Z nebe co se nad námi ohýbá
Od Boha kterého oba zbožňujeme
Vyprávěj to duši smutkem naložené
V daleké Aiden
Spona musí posvětit pannu
S andělským jménem Lenora
Spona vzácná a zářivá panna
Cituje havran "Už nikdy víc"

"Ať je toto slovo naší dělící značkou, pták nebo ďábel"
Zaječel jsem, povýšenecky
"Vrať je zpátky na břeh
A do noci Satana!"
Žádný černý oblak nebude důkazem
Lži kterou řekla tvá duše!
Ať je mé osamění neporušené!
Opusť bystu nad mými dveřmi
Vylom se z mého srdce
A tvá podoba ať projde dveřmi!"
Cituje havran "Už nikdy víc"

A havran nepoletuje
Stále sedí, stále sedí
Na bělostných ňadrech Pallady
Nad mými dveřmi
A jeho oko zří vše
Démona který sní
A světlo lampy nad ním proudící
Hází jeho stín na podlahu
A tahá mou duši ze stínu
Tahle lež pluje na podlaze
Musí být zvednuta - už nikdy víc!

Překlad přidal DevilDan

Překlad opravil DevilDan

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.