Rozdvojená osobnost - text

Šíleně nemocná věc, brácho, rozdvojená osobnost, tak to checkuj hej hou, OEREO.

Zase ten divnej pocit, jak tenkrát v noci,
jako kdyby mí myšlenky byli hladoví žraloci,
nevím jak lidem okolo sebe vyprávět mám,
že když jsem někde sám, tak tam nejsem sám.
Zase ten divnej pocit, jak tenkrát v noci,
jako kdyby mí myšlenky byli hladoví žraloci,
nevím jak lidem okolo sebe vyprávět mám,
že když jsem někde sám, tak tam nejsem sám.

Mám v sobě něco, co nejde popsat,
stejně mi to neuvěříš, tak mě to nech dopsat,
mám v sobě něco jako druhý já
někdy je to on a někdy jsem to já.
My si rozumíme, mluvíme k sobě stejnou řečí,
ulice troska jak vosoun co brečí.
Jsem plnej křečí, zmatku a starostí,
druhá strana už je plná harmonie s radostí,
přináším instrument, přináším zlo,
šířím všude kolem sebe oheň, šířím peklo,
přináším slova, který ničí moje svědomí,
myslím tím rýmy, který spálí víc než hulení.
Jsem dětskej schizofrenik, lyrik, cholerik,
jsem rozdvojená osobnost a nechce se mi polevit,
nemůžu to zastavit, svý plky, svý já,
je to někde uvnitř mě, střeží mě a hlídá.
Furt to nebezpečí na mě někde číhá,
jsem posedlej holt o tom je víra,
většinou jsem imunní co se týče nemocí,
depresí, divnejch pocitů a emocí.
Musím jít ven s tím, co nemá obdoby,
pomalu se ztrácím ven, ze svý podoby,
MC's jsou jak ozdoby, MC's co nemaj flow,
MC's tu maj parohy právě končej se svou hrou.
Mý rýmy jsou jak žraloci, který plavou pod vodou,
pokoušou tě celýho a mě ani náhodou,
ty seš ten parchant, co dostane na holou,
a pošlu tě zas domů s malým jointem, s malou kofolou.
S pětkou z diktátu a né s pochvalou,
seš mojí obětí, ty seš mojí potravou.

A zase ten divnej pocit, jak tenkrát v noci,
jako kdyby mí myšlenky byli hladoví žraloci,
nevím jak lidem okolo sebe vyprávět mám,
že když jsem někde sám, tak tam nejsem sám.
Zase ten divnej pocit, jak tenkrát v noci,
jako kdyby mí myšlenky byli hladoví žraloci,
nevím jak lidem okolo sebe vyprávět mám,
že když jsem někde sám, tak tam nejsem sám.

Mám v sobě něco, ale něco hodně divnýho,
tohle nejde popsat je to zase něco jinýho,
vylejzá to ven v noci a ne za dne bílýho,
je to něco zlýho a něco hodně divnýho.
On hlídá mě a já hlídám sebe,
je to někde uvnitř mě a mě to sere,
někdy mě to nenechá se ani v klidu vyspat,
už několikrát jsem se to pokoušel z těla vysrat.
Ale nejde to! vycítím se toho zbavit,
potěšit sebe a jeho zradit,
boj s mojí nemocí táhne se už roky,
ale furt se snažím vytáhnout to hrozný peklo z mojí stoky.
Někdy ho musím prosit, aby to už přestalo,
budu o tom mlčet jako kdyby se nic nestalo,
venku jsem zlej a jsem velkej násilník,
doma plním slova, plním svůj zásobník.
Někdy jsem rozpůlenej a někdy rozdvojenej,
někdy mám u sebe zbraň a někdy nejsem ozbrojenej.

Text přidala Ans

Text opravil Mistiiiii


Přihlášení

Registrovat se

Nezařazené v albu

OEREO texty

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.