Prolog - text

Jesabel, ty město křtěné rukou ďábla,
ozvěna tvých strojů nikdy nezeslábla.
Ocelový kříž si dáváš na ramena.
Jesabel, ty město pradávného jména.
Posloucháš ten hlas, co z megafonů křičí?
Ten hlas vládce Gorta. Je ti vším i ničím.
Gort, ten vládce strojů, strojů a pak lidí...
Davy se mu klaní, člověk nenávidí...
V čem je jeho síla? Proč se davu líbí?
Dav miluje gesta, dav miluje sliby.
Slaboch v davu sílí, v davu slabost schová
a proto mu stačí jen gesta a slova.
Člověk, který myslí, tohle vnímá jinak.
Pro dav je však kacíř, vyvrhel a špína.
Kam se asi tihle rebelové ztrácí?
To komando Gorta udělá svou práci.
A ten, kdo mu unik, v tom už hoří plamen,
plamen, plamen v očích. Ten pak zvedne kámen.
Poslušnost a práce, režim, řád a síla.
Radost ve tvých zdech snad proto nepřežila?
A kdo je to Norma? Družka svého vládce?
Milující, křehká, působí tak sladce.
Kde má svého bratra, ano chlapce Nina?
V přepychu se nejlíp, nejlíp zapomíná.
Možná přece jednou ty zdi v srdci zbourá.
Možná, že jí v očích srší tajná vzpoura...

Ano, vzpoura je to, o čem Norma sní.
A také moc. Proto Gort musí padnout.
A když se nenajde nikdo z lidí, kdo by se s Gortem odvážil utkat, zmocní se
Norma vzácného tajemného pergamenu
a předá jej rebelům, aby tak
v podzemí, podle prastarých magických rituálů,
byl stvořen Pán démonů - Daniel.

Text přidal DevilDan


Přihlášení

Registrovat se

Mise

Muzikál Misetexty

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.