Sen o Spansow Hill - text

Byl vítr znát v ten zvláštní den,
já nad temným mořem stál.
Když večer se k noci nachýlil,
blesk udeřil opodál
a zaduněl hrom a najednou
se vítr utišil,
já zkamenělý úžasem
stál náhle na Spansow Hill.

Pak šel jsem cestou k údolí
a přítele uviděl.
On stiskl mi ruku jako dřív,
jenom šedivé vlasy měl.
A povídá, že je jediný,
kdo v rodném kraji zbyl,
ostatní prý jsou v podzemí
na úpatí Spansow Hill.

Já nevěřil a kráčel dál,
kde láska má měla dům,
častokrát cestou zamával
bělostným oblakům
a ona stála ve dveřích
a já ji políbil,
stejně jako před léty
na temeni Spansow Hill.

\"Tvá kůže je jak padlý sníh,
tvé oči jsou tůně hor
a vlasy tvé hoří soumrakem,
když slunce jde za obzor.\"
Ona řekla jen:\"Ach lásko má,
proč dřív ses nevrátil?
Podívej večer odchází
a tma skryla Spansow Hill.\"

Tím směrem jsem hlavu obrátil
a byl jako oslepen
a bloudil slepý krajinou,
než přišel nový den.
Zas vítr foukal nad mořem,
já věděl, že tisíce mil
a půl vlastního života
mě dělí od Spansow Hill.

MEZIHRA:

Zas vítr foukal nad mořem,
já věděl, že tisíce mil
a půl vlastního života
mě dělí od Spansow Hill.

Text přidal hradezde

Video přidal hradezde


Přihlášení

Registrovat se

Nezařazené v albu

Mošnytexty

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.