Kecárna Playlisty
Obnov stránku
Desktop verze
Horní menu

Rezignuji jako velitel bloudícího davu
Nemůžu vést když mám pomotanou hlavu
Zastánce radosti unikl do neznámého kouta
Nedal to nevěděl netušil že doba je krutá
Naivní oči zkreslovaly nepřípustnou situaci
A při bouři nepoznal jedinou motivaci
Utíkat před osudem nebo prchat před vlnou
Nebo zůstat stát a ukázat oko se slzou
Polykat pravdu nebo hltat falešné věty
Pořád si říkám kéž by to bylo naposledy
Kdy to skončí kdo mi odemkne mříž svobody
Uprostřed končin bez jídla a bez vody
Stárnem čím dál rychleji a sny se vůbec neplní
Nevim proč mám ten pocit že se nikdy nesplní
Třeba nejsem sám kdo po nocích nespí
Tebe jsem si přál jsem šťastnej jenom zvenčí
Tvůj ortel mi určil jiný způsob života
Vůbec to není jako dřív a stoupla tvoje hodnota
Opravdu nevím neřím v něco co se nestane
Že se vrátíš že budeš moje a tak to zůstane.

Lásku odfoukl vítr jako písek z dlaní
S lékárničkou v ruce čekám kdo další mě zraní
Síla zakrní při pomyšlení na chvíli s ní
A já v ten čas zapomínám co je to vlastně smích
Pódium padá, poslední scéna končí
Přijdu si jak umělec s nedokončenou torzí
Jezero vysychá selhává starý systém
Měl bych se na svět dívat s přítelem optimistem
Cesty jsou smotané do kruhového objezdu
Bohužel nikde ani náznak po šipce k výjezdu
Není to tak lehké naučit se chodit pobitý
Třeba je lepší ukrýt svou tvář do ulity
Třeba je opravdu lepší říct co mě trápí
Asi je zbytečný čekat že se štěstí jednou vrátí
Čas se krátí a s ním ubývá mládí
Fouká silný vítr který touhy zvrátí
Boty prochozené nohy odřené od kamenů
Ruce krvavé nos červený od alergenů
Nevzdám se a za každou cenu projdu manuál
To bych nebyl já kdybych se neusmál.

Text přidal MatthewGesp

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.