Kristýna z El Paky - text

Tam poblíž návěstí žil jen tak pro štěstí
muž, který závory spouštěl, když slyšel vlak znít.
Měl domek služební s malými okny
a dceru Kristýnu - toužil z ní průvodčí mít.
Když malá bývala, tatínka štípala
kleštěma do ucha ve chvíli, kdy tvrdě spal.
Ústa s barvou vína a jméno Kristýna
té dívce úředník do listu rodného dal.

A roky letěly, děvče, už dospělý,
zaneslo osobní dotazník na ČSD.
Dostalo ze skladu mundúr a kleště,
zasvětilo dráze život, a s ním srdce své.
"Tak štěstí začíná," řičela Kristýna,
když se s ní vlak směrem na Kolín pohupoval.
Ústa s barvou vína a jméno Kristýna
té dívce úředník do listu rodného dal.

Oči plný něhy, v ruce dva potěhy
třímala, když dbala na blaho cestujících.
Pražce a výmoly, zvuk písku pod koly
každému připomněl ten její andělský smích.
"Kdopak si přistoupil?" volala ze všech sil,
ozvěnu tunelů její hlas přehlušoval,
Ústa s barvou vína a jméno Kristýna
té dívce úředník do listu rodného dal.

Z vojenské posádky dal se s ní do hádky
vojín, co opustil útvar bez povolení.
Tak malér začíná, mínila Kristýna
a dala mu pěstí pod oko - poučení.
V krvi dvě promile, tvářil se zavile,
když s její pomocí za jízdy vystupoval.
Ústa s barvou vína a jméno Kristýna
té dívce úředník do listu rodného dal.

Tak roky plynuly, aniž ji minuly,
přišel čas odevzdat erární kleště a plášť.
Odmítla pohodu, vzdala se důchodu,
s odznakem "revize" objíždí vlast křížem-kráž.
Kdo jede načerno, neudělá terno,
směje se zbytečně tak, jako já jsem se smál.
Ústa s barvou vína a jméno Kristýna
při jízdě načerno osud mi do cesty dal.