playlist

The Last Lost Continent - text, překlad

I felt your sickness brush against my arm as I walked by you -
heard your voice but couldn't tell that it was you.
And, slowly, watched your sickness slip away into a place
that I'd once feared but I was not afraid this time
So I gave chase and found it, finally, slowly feeding from your head,
And from my friends, and from my family, so I grabbed it by the neck.
"For every lover you have ruined..." I dug my nails into its flesh.
"...and every life that you have taken..."
Slammed its head against the brick.
Its blood poured out onto the pavement,
I stirred it in with dirt and spit,
"I will take a part of you."
I made mortar from the mix.
Tore every organ from its body,
broke its bone and fashioned bricks,
I laid the mortar in between,
I made a throne for hope to sit.
"Too long you've torn us into pieces,
firmly held onto our wrists. Today I bury you in me."
I swallowed every inch of it.

I'll hold you, as you have held me -
you've held me in your heart, we'll be set free from fear.
We've felt our failures.
We've watched our passions leave, but we're still breathing on.
I'll hold you, as you have held me,
You've held me in your heart.
(And I will hold you in my heart)

But I still see him dead in the parking lot at the gas station just down the street.
And I still hear my friend say,
"You know, you wouldn't believe the things I saw when I was stationed overseas."
But he somehow keeps smiling in spite all of that,
while I keep finding ways to push the good out for the bad
Oh, how selfish of myself to always say that it was more than I could take,
like it was pain I could not shake,
like it could break me with its fingers, throw my body in the lake,
and I would slowly sink away
but the Truth is it was sorrow that I made and would not face.
See, I keep falling for the future after tripping on the past.
And I am always tearing sutures out to make the anguish last like it defines me.
Or reminds me I've found comfort in my suffering
and uncertainty in happiness and death,
because what's next is such a mystery to me.
I am terrified of all the things I feel but cannot see.
Friends and family, put your hand into my hand and lay your head into my chest.
You are all that I have left here
We are all that we have left.
We are the lovers, We are the last of our kind.
Link your arms and keep your chin up
and I swear that we'll be fine.
We are the lovers, We are the last of our kind.
Though we're not sure who we are, we keep our heads up
though we're not sure where we're from, we keep our hearts up
though we're not sure when we'll leave, we keep our heads up
though we're not sure where we'll go, we keep our hopes up

Keep your head up. we're fine. Just keep your head up. I swear we'll be alright.
Keep your head up. Oh, my friends, keep your head up. and I swear we'll never die.
I swear we'll get home safe and sound, we'll live on underground
I will give your heart a place to rest when everything you had has turned and left.
I'll weave your names into my ribcage; lock your hearts inside my chest.
Regain the passion I once carried; do away with all the rest.
I tore the sickness from your bodies; smashed its head against the bricks.
I made a castle from its bones that you may always dwell in it.
So sing for every buried moment that you'd thought would never end.
And sing your fears about the future; and a dirge for faded friends.
For all the love that you had held to, why it somehow failed to keep.
And sing each minute you've been frightened; every hour that you've lost sleep
And sing for all your friends and family; sing for those who didn't survive.
But sing not for their final outcome; sing a song of how they tried.
We live amidst a violent storm; leaves us unsatisfied at best,
So fill your heart with what's important, and be done with all the rest.
We are what's left of what we once were
We are falling far behind.
There's so much stacking up against us and we're running out of time.

We are but hopeful children, and we're the last of our kind.
But if we let our hearts move outward, I know we will never-
We are but friends and family, we are the last of our kind.
So hold my hand, I'll lift your head up, and I promise we'll be fine.
We are but hopeful lovers, and we are running out of time.
There's so much stacking up against us, and we're falling far behind.
We are but hopeful lovers, we are the last of our kind,
But if we let our hearts move outward, I know we will never-
We are but lovers, we are the last of our kind.
And if we let our hearts move outward, I know we will never-
We are but lovers, we are the last of our kind.
And if we let our hearts move outward, we will never die.

Text přidal Green_Dave

Video přidal Green_Dave

Cítím, jak se tvá choroba otírá o mou ruku když kráčím vedle tebe -
slyše jsem tvůj hlas, ale nedokázal říct, jestli jsi to byla ty.
A pomalu jsem sledoval, jak tvá nemoc odcházela na místo
kterého jsem se kdysi bál ale tentokrát už ne
Tak jsem se vzdal nahánění a našel to, konečně, pomalu se krmící ve tvé hlavě,
A z mých přátel, a mé rodiny, tak jsem ji chytil pod krkem.
"Za každého milujícího, cos zničila..." zaryl jsem svoje nehty do jejího masa.
"...a za každý život, cos kdy vzala..."
Rozbil jsem její hlavu o zeď.
Její krev vytekla na chodník,
Smíchal jsem ji se špínou a plivanci,
"Vezmu si část tebe"
Udělal jsem hmoždíř z toho všeho.
Roztrhal každý orgán jejího těla,
zlámal kosti a cihly,
Položil jsem hmoždíř mezi,
Udělal jsem trůn, kam se měla posadit naděje.
"Až moc dlouho jsi nás trhala na kusy,
silně nás držela za zápěstí. Dnes tě ve mě pohřbím."
Spolknul jsem každou část.

Podržím tě, jako jsi ty podržela mě -
podrželas mě ve svém srdci, osvobodíme se od strachu.
Pocítili jsme své zklamání.
Sledovali jsme, jak naše vášeň ochladla, ale stále dál dýcháme.
Podržím tě, jako jsi ty podržela mě,
Podrželas mě ve svém srdci.
(A já tě podržím ve svém)

A stále jej vidím mrtvého na parkovišti u benzinky na naší ulici.
A stále slyším, jak mi kamarád řekl,
"Víš, nevěřil bys věcem, které jsem viděl, když jsem byl za mořem."
Ale nějak se přes to vše dokáže usmívat,
zatímco já hledám způsob, jak najít to dobré v tom zlém.
Ach, jak sobecké ode mě bylo říkat, že je toho víc, co bych zvládnul,
jako bych nemohl setřást tu bolest,
jako by mě mohla zlomit svými prsty, odhodit mě do jezera,
a já bych se pomalu potopil
ale pravda je, že jsem stvořil a nedokázal čelit smutku.
Vidíš, pořád hledím do budoucna i když zakopávám o minulost.
A vždy vytrhávám stehy aby bolest trvala, tak jak mě to vystihuje.
Nebo mi připomněla, že nacházím útěchu v utrpení a nejistotě ve štěstí a smrti,
protože co je dál je pro mě taková záhada.
Bojím se věcí, co cítím ale nemohu vidět.
Přátelé a rodino, podejte mi ruku a já si opřu hlavu o vaši hruď.
Jste vše, co mi zbylo.
Jsme jediní, co zbyli.
Jsme milenci, poslední našeho druhu.
Spojte své ruce a hlavy držte vzhůru
a já přísahám, že se to zlepší.
Jsme milenci, poslední našeho druhu.
I když si nejsme jistí, kdo jsme, hlavy držíme vzhůru.
I když si nejsme jistí, kdo jsme, srdce držíme vzhůru.
I když si nejsme jistí, kdo jsme, hlavy držíme vzhůru.
I když si nejsme jistí, kdo jsme, pořád máme naději.

Hlavu vzhůru, je nám fajn. Hlavu vzhůru. Přísahám, budeme v pořádku.
Hlavu vzhůru. Ach, přátelé, hlavu vzhůru a přísahám, že nikdy nezemřeme.
Přísahám, že se domů dostaneme bezpečně, budeme žít v podzemí.
Dám vám své srdce, když se vše, co jste měli otočí a odejde.
Vetkám vaše jména do mých žeber; zamknu vaše srdce v mé hrudi.
Znovu získám vášeň, co jsem kdysi nosíval; zbavím se všeho ostatního.
Vyrval jsem nemoc z vašich těl; rozbil její hlavu o zeď.
Postavil jsem hrad z jejích kostí, aby jste v něm mohli navždy pobývat.
Tak zpívejme pro každý pohřbený moment, o kterém jste si mysleli, že nikdy neskončí.
A zpívejte své obavy o budoucnost; a žalozpěv za padlé přátele.
Pro všechnu lásku, kterou máte, jak se to mohlo pokazit.
A zpívejte každou minutou, kterou se bojíte; každou hodinu, kdy nemůžete spát.
A zpívejte pro všechny přátele a rodinu; zpívejte pro ty, co nepřežili.
Ale nezpívejte o jejich konci; zpívejte o tom, jak se snažili.
Žijeme v divoké bouři; zanechává nás přinejlepším nespokojené
Tak naplňte své srdce tím, co je důležité, a neberte ohledy na zbytek.
Jsme ti, co zbyli
A zaostáváme.
Tolik se toho staví proti nám a nám dochází čas.

Jsme jen děti plné naděje, a jsme poslední našeho druhu.
Ale víme, že když otevřeme svá srdce, nikdy-
Jsme přátelé a rodina, jsme poslední našeho druhu.
Tak mě chytni za ruku, pomůžu ti zvednout hlavu a slibuju, že budeme v pořádku.
Jsme jen nadějní milenci a dochází nám čas.
Tolik se toho proti nám staví a my zaostáváme někde vzadu.
Jsme jen nadějní milenci a jsme poslední našeho druhu,
Ale víme, že když otevřeme svá srdce, nikdy-
Jsme jen nadějní milenci a jsme poslední našeho druhu,
Ale víme, že když otevřeme svá srdce, nikdy-
sme jen nadějní milenci a jsme poslední našeho druhu,
Ale víme, že když otevřeme svá srdce, nikdy nezemřeme.

Překlad přidala YDGn

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.