Kecárna Playlisty
Obnov stránku
Desktop verze
Horní menu

Jak odešla Edith Piaf - text

Pařížský sál a před tím sálem dav na jedné noze postává co chvíli zadečky vrtí
Nad směsicí hlav čas představení k počátku se chýlí
Už vchází…vidím jen, že podobá se obhroublému bůžku, jenž splet se
Místo do tragédie do frašky vstoupil
A zná už svou fušku
Tak to je Piaf!
Jakou zvláštní mocí se bledá povznesla nad zástup hlučící
Jak soví mládě, jež má smutné oči, jak sůvě zraněné a nocí bloudící?
Ten lidský uzlíček, co pečlivě se líčí
A zpola živ svůj kašel tak skrývá uprostřed epochy se dále tyčí na slabých nohou se pokouší stát
Dívá se na nás, jak z břehu Seiny, do níž se zřítí, jakmile se hne
Chci běžet k ní
Přeběhnout rychle tu scénu a podepřít ji
Jinak upadne!
Ona však gestem své vyhublé ruky zve orchestr
Jde k němu blíž a blíž a vzpřímena, jakoby sála zvuky pojednou mládne zcela jiná již
Když začne zpívat – už by vzlétnout chtěla, očima bloudí komu dát svůj hlas
To chirurgy zpozašívané tělo se zvolna písní převtěluje v nás
Směje se, štká a po bouloňské trávě v šepotu tichém s větrem pospíchá, v saint-germainské bryčce se veze právě.

Piaf! Už nedýchá…
V ní hřměly bouře děla, šuměl liják kletby i stony, stíny mluvily
My – silní, ona – slabá.
Ale jinak jsme její sílu v sobě cítili
Vždyť v jejím hrdle žal i víra zněly, blíž bylo k hvězdám, zvon vyzváněl svou
Jak maličké ztracené Gullivery nás ona – obr, brala do rukou…
Ale co hlavní: ona byla bohem, jenž na truc smrti hájil dál svou tvrz
A hrdlem jí šlo pokolení nové, po němž tam zbyly pouze hrudky slz
Hřímala Piaf opouštějíc scénu, zuřivě ještě prorokujíc nám, že pouze chiméra pět v jejím jménu, sůvě, jež spadne z věže Notre Dame.

Text přidal roman59

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.