Lovec lidí - text

Psal se rok 1885 a na kraji malého městečka nedaleko mexických hranic
stojí nad mrtvolou svojí ženy a dcerky muž, který si z prsou strhává šerifskou hvězdu
zašlapává ji do prachu a hnán touhou po pomstě se stává lovcem.

Zapálil dům ve kterým bez nich už nechtěl žít
zašlapal v bahně hvězdu strženou z prsou svých
V kostele drobný vysypal prý už se nevrátí
odpusťte mi teď poruším jedno přikázání

Desatero se slovem nezabiješ pro mě už neplatí
napíšu vlastní jejich krví
já se nezastavím
dokud budou dýchat stejnej vzduch s námi

Kdybych za jeden život jinejch deset si vzal
stejně nebudu šťastnej stejně zůstanu sám
Výstřely mé do těl se zařezávaj
jsem na konci cesty už nejedu dál

Unavenej špinavej chlap bez víry
Lovec lidí kterýmu není co vzít
Až to skončí možná taky najde svůj klid
Nic už se nevrátí stejně nic nebude jako dřív

Desatero se slovem nezabiješ pro mě už neplatí
napíšu vlastní jejich krví
já se nezastavím
dokud budou dýchat stejnej vzduch s námi

Kdybych za jeden život jinejch deset si vzal
stejně nebudu šťastnej stejně zůstanu sám
Výstřely mé do těl se zařezávaj
jsem na konci cesty už nejedu dál


Náš lovec našel jezdce v jiném městě v malém salónu
Výstřel střídá výstřel a jezdci jeden po druhém padají k zemi
Pomstil se ale žádná úleva nepřišla stejně zůstal ten prázdnej pocit v duši
V tom se před salonem ozval mužský hlas ať vyjde ven
Čekalo tam na něj šest střelců
Vysypal ze svých koltů všechny náboje
a s pocitem že už je na konci cesty vyšel ven.