Kecárna Playlisty
Obnov stránku
Desktop verze
Horní menu

Jsi pouhý metr od mola,
topíš se, ale nevoláš,
nechceš mě rušit.
Až z tebe bude mrtvola,
budeš mlít pořád dokola.
Já jsem to tušil.

Jak pokaždé ptáš se,
co na to já.
Jak pokaždé mi voláš.

Už tvoji kůži zdobí nach,
ulpí jak křivda na ženách,
jichž byly mraky.
Radši než říct jim cokoli,
se snažíš splynout s okolím,
posraný strachy.

Jak pokaždé ptáš se,
co na to já.
Jak pokaždé mne voláš.

Jak je možné, že lidé mlčí,
když něco žádá řešení.
Jak je možné pořád nic nedělat.

Nějak to dopadne, ty se drž od toho,
stejně bys sám nikdy nic nezměnil.
Jestli bůh chce, tak holt bude hotovo,
na vlastní život nemáš dost sil.

Proč tomu staletí lidé věří...

Jak pokaždé ptáš se,
co na to já.
Jak pokaždé mne voláš.
Jak pokaždé ptáš se,
co na to já.
Jak pokaždé nevoláš.

Text přidala Ssimka

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.