playlist

Leer - text, překlad

[Hook]
Ich laufe durch die Straßen und seh’ nur Kälte in den Augen
Die Seelen voller Elend, mein Freund, ich kann es kaum glauben
Ich laufe durch die Straßen und seh’ nur Kälte in den Augen
Die Ruhe, die ich suche, finde ich nur noch hier draußen
Ich fühle mich leer, so unendlich leer
Ich fühle mich leer, ich kann einfach nicht mehr
Ich fühle mich leer, so unendlich leer
Ich fühle mich leer, ich kann einfach nicht mehr, yeah!

[Part 1]
Seitdem ich denken kann
Will ich dem Schicksal diese eine Frage stellen - ob man es lenken kann
Als ich sechs war
Mussten wir uns’re Sachen packen und unendlich weit wegfahr’n
Seit dem siebten Lebensjahr wurd’ ich mit Nazis und Skins groß
Und spürte am eigenen Leib jede Art von Rassismus
Hass bringt Menschen dazu, ihre Reue zu verlieren
So entstanden Narben, die mein’ Kopf bis heute noch verzieren
Das letzte Mal geweint mit elf in meinem Kinderzimmer
Das allerletzte Mal, denn du gingst für immer
Mit zwölf die erste Kippe dann geraucht
Wir fühlten uns so cool mit der Clique hinterm Haus
Man hat als Kind noch keine Reife fürs Leben
Vielleicht war ich deshalb schon mit dreizehn am schweben
Mit fünfzehn ist das erste Mal ein Traum von mir zerplatzt
Mir fehlte Disziplin und die brauchst du auf dem Platz
Wir waren Kinder, die Scheiße bauen, doch im Herzen gut
In meinen Kreisen gewann der, der als Erster schlug
Überleg mal: Seitdem ich achtzehn bin
Verlass’ ich meine Haustür nicht mehr, ohne dass ich bewaffnet bin
Vielleicht kann es sein, dass deine Gegend gut war
Aber du, mein NRW, zerstörst Leben, Bruder
In Rest Deutschland red’ ich gut von uns zweien
Doch ich liebe und verfluche dich zugleich
Manche meiner Freunde waren nicht grade
Ich lernte Menschen kenn’n, die mehr als ein Gesicht haben
Der Grund, warum ich sage: „Du warst mal Bruder.“
Denn du hast dich verhalten, so wie Abfall, Bruder
Abstand, Bruder, wir brauchen uns nicht mehr
Mit den Jahren hab’ ich das Ausmisten gelernt
Mit neunzehn war ich so benebelt von ihr’m Glanz
Doch merkte dann, wie bitter dieses Leben sein kann
Als ich dann ernsthaft dachte, dass es keiner schafft
Hast du mir mit sechsundzwanzig das Lieben wieder beigebracht
Ob du’s weißt, dass du mir Hoffnung geschenkt hast!?
Ohne mich zu ändern, hast du so viel verändert
Wenn man viel sieht, entwickelt man die Reife des Verstandes
Mit elf war ich wie sechzehn und mit sechzehn so wie zwanzig
Mit achtundzwanzig sitz’ ich irgendwo in Norwegen
Denn um mich selbst wiederzufinden, musst’ ich fortgehen

[Hook]
Ich laufe durch die Straßen und seh’ nur Kälte in den Augen
Die Seelen voller Elend, mein Freund, ich kann es kaum glauben
Ich laufe durch die Straßen und seh’ nur Kälte in den Augen
Die Ruhe, die ich suche, finde ich nur noch hier draußen
Ich fühle mich leer, so unendlich leer
Ich fühle mich leer, ich kann einfach nicht mehr
Ich fühle mich leer, so unendlich leer
Ich fühle mich leer, ich kann einfach nicht mehr

[Part 2]
Du fragst nach meinem Lebensziel
Mit achtundzwanzig hat mein Vater inşallah den Krebs besiegt
Damit er meine Kinder drücken kann wie mich damals
Damit er da ist für sie wie er für mich da war
Nach ein’ paar Jahr’n verbringst du Zeit mit deinen Enkeln
Vielleicht schon mit Mitte dreißig in den eigenen vier Wänden
Ich wollte schon immer mit vierzig Millionär sein
Mittlerweile wär’ ein Mensch mehr wert, der mein’ Schmerz teilt
Normal lauf’ ich durch die Straßen und seh’ Kälte in den Augen
Und die Ruhe, die ich suche, finde ich nur draußen
Ich brauch’ Abstand! Abstand von mir
Abstand von dir, ich will Abstand von hier
Ich hab’ mir vorgenomm’, will nie wieder bereuen müssen
Und muss alte Türen schließen, damit sich neue öffnen
Seitdem ich denken kann
Will ich dem Schicksal diese Frage stellen - ob man es lenken kann

[Hook]
Ich laufe durch die Straßen und seh’ nur Kälte in den Augen
Die Seelen voller Elend, mein Freund, ich kann es kaum glauben
Ich laufe durch die Straßen und seh’ nur Kälte in den Augen
Die Ruhe, die ich suche, finde ich nur noch hier draußen
Ich fühle mich leer, so unendlich leer
Ich fühle mich leer, ich kann einfach nicht mehr
Ich fühle mich leer, so unendlich leer
Ich fühle mich leer, ich kann einfach nicht mehr

Text přidal mrvi

Video přidal mrvi

(Hook)
Běžím ulicemi a v očích vidím jen chlad
Duše plné bídy, můj příteli, sotva tomu dokážu uvěřit
Běžím ulicemi a v očích vidím jen chlad
Klid, který hledám, nacházím už jen venku
Cítím se prázdně, tak nekonečně prázdný
Cítím se prázdně, už prostě nemůžu dál
Cítím se prázdně, tak nekonečně prázdný
Cítím se prázdně, už prostě nemůžu dál, jo!

(Part 1)
Od té doby, co umím přemýšlet
Chci osudu položit tuhle otázku - zdali to člověk může řídit
Jak když mi bylo šest
Museli jsme se sbalit naše věci a odjet někam nekonečně daleko
Od sedmého roku života jsem se stal skvělý mezi nacisty a skinheady
A cítil na svém vlastním těle každý druh rasismu
Nenávist k tomu přivádí lidi, ztrácí jejich výčitky
Tak vzniklé jizvy, které zdobí moji hlavu ještě do dnes
Naposled jsem brečel v jedenácti v mém dětském pokoji
Úplně naposledy, neboť jsi navždy odešel
Ve dvanácti jsem si zapálil první cigaretu
Cítili jsme se tak cool s Cliquem za barákem
Člověk jako děcko nebyl vůbec zralý na život
Možná proto jsem ve třinácti začal plavat
V patnácti jsem se poprvé odtrhl od snu
Má chybějící kázeň a tu potřebuješ na místě
Byli jsme děti, která dělají hovno, ale v srdcích jsou dobří
V mých kruzích zvítězil ten, který první udeřil
Přemýšlejte o tom: od té doby, co mi je osmnáct
Nemůžu odejít z dveří, aniž bych byl ozbrojen
Možná je to tím, že tvůj kraj byl dobrý
Ale ty, mé NRW, ničíš životy, bratře
Ve zbytku Německa o nás dvou říkám dobré věci
Ale miluji tě a proklínám zároveň
Někteří mí přátelé nejsou upřímní
Naučil jsem se poznávat lidi, kteří mají víc, než jeden obličej
Důvod, proč říkám: ,,Byl jsi jednou Bratr."
Neboť ses choval stejně jako odpad, Bratře
Rozestup, Bratře, už se nepotřebujeme
Za ty roky jsem se naušit kydat hnůj
V devatenácti jsem byl tak oslněný tvou září
Ale pak jsem si všiml, jak hořké mohou být tyto životy
Když jsem si vážně myslel, že to nikdo nedokáže
Jsi mě ve dvaceti šesti dál učil život
Zdali víš, že jsi mi dal naději!?
Aniž bych se změnil, ses ty tak moc změnil
Když toho člověk hodně vidí, rozvíjí člověk zralost mysli
V jedenácti jsem byl jako šestnáctiletý a v šestnácti jako dvacetiletý
V osmadvaceti sedím někde v Norsku
Pokud se chci znovu nalézt, musím jít dál

(Hook)
Běžím ulicemi a v očích vidím jen chlad
Duše plné bídy, můj příteli, sotva tomu dokážu uvěřit
Běžím ulicemi a v očích vidím jen chlad
Klid, který hledám, nacházím už jen venku
Cítím se prázdně, tak nekonečně prázdný
Cítím se prázdně, už prostě nemůžu dál
Cítím se prázdně, tak nekonečně prázdný
Cítím se prázdně, už prostě nemůžu dál, jo!


(Part 2)
Ptáš se mě na mé životní cíle
Ve dvaceti osmi můj otec Insallah porazil rakovinu
Takže může mačkat mé děti stejně jako mě
Takže je tu pro ně stejně jako tu byl pro mě
Za několik let budeš trávit čas se svými vnoučaty
Možná už někdy během třicítky ve svých vlastních čtyřech stěnách
Vždy jsem chtěl být ve čtyřiceti milionář
Mezitím by měl větší člověk, který by moji bolest sdílel
Normálně běžím ulicemi a v očích vidím jen chlad
A klid, který hledám, nacházím jen venku
Potřebuji rozestup! Rozestup ode mě
Rozestup od tebe, chci rozestup odtud
Udělal jsem to sám, nechtěl jsem, abych toho musel litovat
A musím staré dveře zavřít, abych si otevřel nové
Od té doby, co umím myslet
Chci osudu položit otázku - zdali to člověk dokáže řídit

(Hook)
Běžím ulicemi a v očích vidím jen chlad
Duše plné bídy, můj příteli, sotva tomu dokážu uvěřit
Běžím ulicemi a v očích vidím jen chlad
Klid, který hledám, nacházím už jen venku
Cítím se prázdně, tak nekonečně prázdný
Cítím se prázdně, už prostě nemůžu dál
Cítím se prázdně, tak nekonečně prázdný
Cítím se prázdně, už prostě nemůžu dál, jo!

Překlad přidala nattscs

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.