Futurum má 9 fanoušků · Stát se fanouškem

VZNIK Počátky kapely Futurum je možné vysledovat počátkem 80. let 20. století, konkrétně v letech 1981-83, kdy se ve slavné artrockové brněnské skupině Progres 2 sešli kytarista Miloš Morávek (*1951) a klávesista a zpěvák Roman Dragoun (*1956), který nahradil Karla Horkého (alias Daniel Forro). Během hraní progresácké rockové opery Třetí knihy džunglí spolu začali vytvářet nový hudební materiál, který se ale nehodil pro uvádění v kapele Progres 2. Z vedlejšího projektu nakonec vznikla nová kapela – po odehrání všech koncertů se Dragoun s Morávkem rozhodli nepokračovat v Progresu, ale vykročit vlastní cestou s poněkud odlišnými skladbami a hlavně hudebním stylem. Dalšími členy nového uskupení se stal kytarista Emil Kopřiva (*1956), působící do té doby v další brněnské kapele Synkopy (podílel se na známém artrockovém albu Sluneční hodiny - LP 1981), a bubeník Jan Seidl (*1957) ze skupiny bratří Seidlů. Formace dostala název Futurum, odrážející snahu hrát moderní, svěží hudbu. První sestava tedy byla Roman Dragoun – klávesové nástroje, zpěv a v některých skladbách baskytara, Miloš Morávek – kytara a kytarový syntezátor (jako jeden z prvních českých kytaristů), Emil Kopřiva – kytara a baskytara a Jan Seidl – bicí. V této sestavě vznikly jak singly Juliet [2]/Po kapkách a Superměsto [3]/Zóny lidí, tak debutové album Ostrov Země (vše 1984). OSTROV ZEMĚ (1984) Toto album, plné energie, neotřelých zvuků a výborného zpěvu Romana Dragouna vznikalo zčásti ještě v době Morávkova a Dragounova angažmá v Progres a jednotlivé aranže byly tvořeny během jam sessions při zkouškách FUTURUM. Střídají se tu jak energické a rychlé písně s funkovým nádechem, tak písně pomalejšího rázu s dominancí zkreslené kytary. Texty – stejně jako na výše zmíněné singly – napsala skvělá brněnská básnířka Soňa Smetanová. I ony dotvářejí velkou měrou celkový obraz kapely – promítají se sem vlivy sci-fi a fantasy, stejně tak lyrické až snové obrazy. Pro album byla zvolena jakási volná koncepce, která by se dala nazvat jako „Stručná historie planety Země,“ a prolínání se přirozeného a nadpřirozeného v kulisách planety Země. Album bylo nahráno v dubnu 1984 a uvedeno na pulty prodejen ještě v tomto roce (u nezavedené kapely poměrně krátká doba!), a kapela s tímto materiálem začala objíždět republiku. O jejich síle naživo svědčí záznam z koncertu 17. března 1984 (tedy ještě před vydáním alba), který vyšel jako bonus na CD reedici alba v roce 2009, kde je skladba Juliet různými sóly natažena až na 9 minut, a poněkud delší je i nespoutaná verze Oblouku. MEZIDOBÍ Zhruba po roce dochází v kapele k prvním změnám. První byla rozšíření o progresivního baskytaristu Lubomíra Eremiáše (*1954) na kvintet a v květnu 1985 přichází saxofonista Leopold Dvořáček (*1956), a sestava se tak na krátkou dobu rozšiřuje až na šest členů; ne však nadlouho. Už v červenci odchází Miloš Morávek který se začal věnovat profesionalizaci hardrockové skupiny Kern. V sestavě Dragoun – Kopřiva – Eremiáš – Dvořáček – Seidl nahrává kapela píseň Soumrak (Kopřiva/Smetanová) na sampler Rockový maratón; píše se rok 1986. V této písni upoutá především úvodní dialog kláves a saxofonu, ten se později objevuje i v instrumentálních částech skladby. V tuto dobu už probíhaly přípravy na další album s názvem JEDINEČNÁ ŠANCE (1987) Oproti debutovému albu je několik změn. První je, že na všech skladbách se podílel Roman Dragoun minimálně spoluautorsky, a naopak nastoupila širší plejáda textařů – kromě Soni Smetanové zde psal texty i Milan Princ (*1958), Dragounův známý a básník z Písku, podílející se na jeho další tvorbě jako dvorní textař, a František Roman Dragoun (*1916 +2005), Romanův otec. Jinak je album spíše rockové až pop rockové. Hlas Romana Dragouna je klidnější, jakoby rockovější a procítěnější, přesně souznící s naturelem písní. Ač bylo nahráno už v létě 1986, vydáno bylo až v roce 1987. Na nahrávání se podílel také klávesista Ivan Minárik. Obecně album Jedinečná šance posunulo tvorbu skupiny zase o něco dál, ale ztratilo něco z nadčasovosti a elánu předchozího Ostrova. Dá se zde vysledovat přechod Romana Dragouna jako skladatele od prog-rockových až artrockových skladeb á la Progres 2 ke svým sólovým albům, směřujícím spíše do jazzu a blues.. SOUMRAK A ZNOVUVZKŘÍŠENÍ Po dokončení alba následovalo další zemětřesení v sestavě. Odchází saxofonista Dvořáček, pro kterého v kapele již nebylo uplatnění. V průběhu roku 1987 dochází k nahrání skladeb pro připravovaný singl pro třetí album, které probíhalo ve studiu Propast u Petra Jandy. Jedná se o dvojici skladeb Moře, ty a nebe a Je čas, ale skladby ani singl nakonec nebyly vydány. Obě jsou Dragounovým dílem. V roce 1988 odchází také baskytarista Lubomír Eremiáš. Náhrada za něj je však více než dobrá – Pavel Pelc. Jako basista patřil od roku 1974 k pilířům skupiny Progres 2 (hrál tedy s Romanem už na výše zmíněné Třetí knize džunglí) a odchází odtud až po albu Změna! (1988), kdy jej u Progresu nahrazuje Dalibor Dunovský a začíná se chystat projekt Progres-Pokrok. V roce 1988 se také začíná připravovat materiál na třetí album, nakonec tedy v sestavě Dragoun – Kopřiva – Pelc – Seidl. Existuje několik nahrávek – jednak dvojice skladeb natočených ve studiu ČRo v Brně Tak jak a Svět kouře (druhá jmenovaná je hrána dodnes jako úvodní skladba kocertů), a skladba Střílej, nahrána živě 14. dubna 1988 v Táboře; tyto skladby (spolu s výše zmíněným „singlem“ vyšly až na CD reedici Jedinečné šance (2009) a naznačují, že by se styl ubíral směrem naznačeným na Jedinečné šanci, ovšem s určitým přitvrzením. Ke všem post-šancovým písním psal texty Milan Princ (s výjimkou Moře, ty a nebe, kde psal text Libor Zikmund). Nicméně přichází další změna, a tentokrát zásadní. Michal Pavlíček si do své skupiny Stromboli pozval Dragouna a Seidla jako náhradu za své spoluhráče, kteří emigrovali. Oba hudebníci nestíhají pracovat pro dvě kapely s podobným vytížením, a proto padá volba na Stromboli. Skupina Futurum tedy ještě nějaký čas funguje jako předkapela Stromboli, aby v roce 1989 definitivně ukončila svou činnost. V průběhu 90. let se hudebníci věnovali svým dalším projektům – Roman Dragoun své sólové dráze (alba Stíny mý krve, 1995 – jako ukázka výše zmíněná skladba Kronikář [8] a Slunci blíž, 2000 [9]), muzikálu Jesus Christ Superstar (titulní role Ježíše) nebo práci v pořadu Na kloboučku s Michalem Pavlíčkem [10]. Emil Kopřiva založil skupinu Špilberk (která však neměla dlouhé trvání [11]) a posléze vlastní produkční společnost, Pavel Pelc se vrátil v r. 1992 ke znovuzrozeným Progres 2 a začal podnikat, a Jan Seidl se věnoval několika dalším projektům. Celá skupina (bez Pelce) se několikrát sešla, hudebníci pomáhali na Romanových albech. Svou koncertní činnost skupina obnovila v roce 2005 při příležitosti první reedice svých alb. Znovuzrozené Futurum dodnes vystupuje v sestavě: Roman Dragoun – Miloš Morávek – Emil Kopřiva – Jan Seidl – Jakub Michálek (baskytara), občas doplněná o dechovou sekci Divoké větry. V této sestavě odehráli i koncert k 25. výročí založení kapely v roce 2008, který vyšel později na CD a DVD, a dodnes se objevují na pódiu. Hudba Futura byla ve své době v určitých ohledech doopravdy nadčasová, neboť nezáleží ani tak na aranžmá skladby, jako spíše na jejím jádru a případně i textu.

Futurum ještě nemá žádného správce. Pokud jím chceš být, tak napiš. Správce může zařazovat písně do alb a dělat tu pořádek. Texty písní, překlady a videoklipy jsou vkládány registrovanými uživateli.


Přihlášení

Registrovat se

Futurumtexty

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.