playlist

04. Produkt doby - text

Znám ulici trošku z jinýho pohledu než vy,
sleduju na ní lidi denně i se svými osudy,
a můžu vám říct jedno, není to nic hezkýho,
spoustu špíny a zlo se už nekrčí ve stínu.

Produkty doby jsou na každym rohu,
špinavej bezďák se vopírá vo vaši krásnou výlohu,
doba plná rozporů, protikladů, emocí,
bezmoci, šílenství a pohlavních nemocí.

Doba je zkažená, nese v sobě prokletí,
blahobyt kontra utrpení, je to nechutný,
kam až to ta společnost nechala dospět,
politik nám slibuje lepší svět a rozkvět,

ale když to vidim okolo, tak mám hroznou chuť utýct,
ale vlastně není kam, nelze se z toho vyvlíct,
lidi jsou slepí vůči utrpení druhých,
lidi jsou si blíž, ale jsou si čím dál tim víc cízí,

hrozně mě to mrzí,
ale asi to k týhle zkurvený době patří,
psychiatři už si neví rady,
stále víc lidí šílí,
maj obavy,
nikdo si není ničim jistý,
jsou jich hromady,

tápání, anomie, sebevraždy,
vysvobození jednou provždy rozhodně není řešení,
je to otázka k hlubšímu zamyšlení,
kdo vlastně jsme, a kam směřuje naše pokolení.

Bezďáci, boháči, dealeři, feťáci,
kurvy, pasáci, civilisti, vojáci,
věřící, ateisti, dobro, zlo,
princip rovnováhy, je podstata všeho.

Zajímalo by mě, kdyby se role náhle vyměnily,
jak by to vypadalo, jak by se zachovali,
absolutně vůbec nic, by se nezměnilo,
lidská podstata, totiž tkví pouze v touze po moci,

je to zvláštní, ale je to tak,
obraz dnešní doby, je odrazem pudu v nás,
utopie vo tom, že jednou přijde čas,
kdy budeme žít ve sterilnim světě plnym krás,

sounáležitosti, ve světě bez zločinců a špíny,
ve spravedlnosti, v pravdě, lásce a míru,
a sami ve vesmíru, tomu lze jen těžko uvěřit,
je to zkrátka jenom utopickej sci-fi shit,

žijeme v době, kdy hodnoty jsou fakt chabý,
kdy kvůli mamonu obětujeme zdraví,
kdy kvůli úspěchu jeden druhýmu hlavu srazí,
kdy se kvůli blbý padesátce vraždí,

vztahy jsou chladný, neosobní vadný,
pálíme mosty a stavíme věže,
myslej za nás kompy, pracujeme v leže,
bez pocitu viny přehlížíme co se kolem děje.

Jsme si vzájemně lhostejný,
kdyby nám vypli síť, tak jsme ztracený,
dokážeš si představit, že bys to nemoh vygooglit,
to by byl teprv wicked shit, krásně zvrácený.

Držej nás při životě systémy,
doufám že jednou v noci nezačnou znít sirény,
a jestli jo, tak chci bejt v epicentru dění,
nechci, pomalu zkapávat na ozáření.

Až mě z toho mrazí v zádech,
říkám si klid Doupe, výdech, nádech,
dyť to nemůže bejt zase až tak zlý,
uklidňuju se tím, že to přece nikdo nedopustí,

že i přesto, že člověk je zvíře,
od zvířete ho odlišuje, právě to lidství,
a že ho špetka zůstává v každym z nás,
to buď potvrdí nebo vyvrátí pouze čas.

Text přidal Johny352

Text opravil Johny352

Video přidal Johny352

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.