Přetransformované já - text

Koukáš na mě teď jak na zjevení
Jak kdybych byla čarodějnice, která lítá na koštěti
Hledíš a hledíš
Jen se mi divíš
Taky se ptáš?
Taky odpovědi hledáš?
Hledáš moje staré já?
Tak podívej se na mý zbrusu nový já

Jsem stvůra bez citu
Jsem bytost bez duše
Jsem stvůra bez kladných pocitů
Jsem bytost bez srdce
Jsem a přece nejsem

Umřela jsem
Vyhořela jsem
Je ze mě neživá hmota
Jsem ze mě jakási svůrka
Poslední kousky mojí křehké duše se mění
Poslední kousky mojí něhy odumírají
Všechno se transformuje bolestí
Pekelnou a sžíravou bolestí


Chytáš mě naposledy za ruku
A vyslovuješ stále tu samou otázku
Proč jsem jak neživá hmota?
Kde je ta moje citlivá stránka?

Bloudím v labyrintu svého světa
Bloudím ve svých otázkách
Bloudím v labyrintu svého světa
Bloudím ve svých vzpomínkách
Vrážím od stěny ke stěně
Ztrácím se ve svém vnitřní světě
Všude je další lest
Zakouším stále větší a větší bolest
A běsním
Vnitřně celá šílím
Transformuji se do nové podoby
Zmírají z mého starého já původní obrysy

Ohlížím se do minulosti
A vím všechny odpovědi
Byla jsem přece kdysi jak princezna
Srdce plné křehké něhy jako bych nebyla skutečná
Byla jsem jen jeho a měla se vdát
Nakonec mi ho osud odvál
Jednu ledovou zimní noc zasáhla vyšší moc
Smrt mi ho odnesla jako noc
Nemohla jsem za ním vlastní rukou odejít
Ani bez něho žít
Stále mě tu na světě něco drží
Smutek však mě nikdy neopustí

Uplynul čas delší
Já doufám, že mou modlitbu někdo vyslyší
Před světem se schovávám
Já své věrné srdce plné lásky pro někoho ještě schovávám

Bůh ví, že moje duše by rovnou do nebe tehdy letěla
Pro moji čistou, věrnou a romantickou lásku
Místo toho další rána osudu na mém životě přistála
Můj život opět visí jako na vlásku

Jak mohla jsem věřit, že po něm ještě budu někdy šťastná
Jak mohla jsem věřit, že lásky přijde znovu a bude věčná?
Bloudím teď v labyrintu vlastní duše plné bolesti
Oddaná plamenům pekelné krutosti

Divíš se, že to snad ani nejsem už já
Taky vím, že svou pravou identitu jsem ztratila
Hledáš jak navrátit se ke svému ztracenému já
Byla jsem přece vždycky ta hodná
Ta duše čistá a tak romantická
Byla jsem přece jen jemu věrná
Navždy jen lásce oddaná

Teď jsem jen stvůra
Hledíš na mě jak na zjevení
Jsem jakási podivná potvora
Mám na sobě podivné prokletí
Prokletí pekelné bolesti
Duše zamrazená od vší té lsti
Už na veškerou lásku jen srát
Jen si živočišně užívat
Nikdy věřit
Nikdy celé noci toužit

Ptáš se zda ještě někdy moje staré já někdo neobnoví?
Zda někdo krutost v dobro neobrátí?
Tři je možná moc
Avšak kdoví co přijde až skončí tahle dlouhá noc

Třeba ještě někdy...
Třeba ještě budu šťastná
Třeba ještě někdy
Třeba budu oddaná paní věrná
Je už dlouhá noc a po ní přijde ráno
Třeba ještě někdo někdy vyplní veškeré mé prázdno
Bůh mě neslyší
Ale i když Bůh asi není
Tak snad moje přání znovu splní
Zatím jdu spát
A osudu se znovu ptát

Text přidala DreamerChris


Přihlášení

Registrovat se

Rozbitá jak zrcadlo

DreamerTeatexty

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.