Kecárna Playlisty
Obnov stránku
Desktop verze
Horní menu

Trochu bolesti [1995] - text

Pražský dema maj ocelovou sílu
jako oči lidí, který jima zaplnili
po svejch vlastních díru
Jako v sýru sítě zbořený
kořeny upadly v zapomnění
Bankovky jdou na odbyt
demón světla tady nemá
byt, je na dovolený
Myšlenky jsou rozdrobený
a v záři zelenožlutý, život
krutý, v oceli ponořený
Víra tě zocelí, šedivý nebe
máš, zbytečně dávno utíkáš
Tohle město, hochu, nevšímá
si tebe, stromy chybí, život
živý v Praze připomíná rybí
Betonový město chcem i přesto
že je každej navždy sám
Kdo jsem já je otázka
bez jasnejch odpovědí

Trochu bolesti
a přičuchneš si k vínu
Celý se to jmenuje
umíráme v týmu
Naředíš trochu bolesti
a přičuchneš si k vínu
Celý se to jmenuje
umíráme v týmu
Naředíš trochu bolesti
a přičuchneš si k vínu
Celý se to jmenuje
umíráme v týmu
Naředíš trochu bolesti
a přičuchneš si k vínu
Celý se to jmenuje
umíráme v týmu

Triky k trikům, prachy jsou
už v každý druhý hlavě
Mír, kterej měl bejt na jejich
místě, nefrčí tak hravě
Víru zaměstnává zbytečná
práce, vyložená láce, jenom
aby bylo aspoň jednou dobře
Bejt pět minut nahoře
a dvakrát spatřit moře
Všechno dohromady jenom
jedinej posranej cíl
Coltcha ví, že spěch
duševní, speed běh
končí tak jako tak, naopak
než chtěla tvoje máma
Jo už nejsi mezi náma hochu
už zas vyprchal jsi trochu
a jsi šedej a jsi šedej a jsi šedej
na omak, pak, pak, je to
jenom čistá rychlost, konec
Na tvým krku máš zadarmo
od dealera a šéfa, byla to trefa
do pekla, celá duše tvoje změkla
poprvý to se ví, že nic nepoví
Teď se zas stydí, co nevidí není
teď už se to nezmění, došel benzín
Pekelnýho fanzinu jsi prodavač
Teď už víš co jsi zač
Proč sis vybral takhle blbě
a sobě prohrál match?
Auta jezděj, kamarádi ve zdi
neopouštěj nikdy pouta
Nakopat prdel, vykouřit ptáka
prachů věčnejch je zas spousta

Trochu bolesti
a přičuchneš si k vínu
Celý se to jmenuje
umíráme v týmu
Naředíš trochu bolesti
a přičuchneš si k vínu
Celý se to jmenuje
umíráme v týmu
Naředíš trochu bolesti
a přičuchneš si k vínu
Celý se to jmenuje
umíráme v týmu
Naředíš trochu bolesti
a přičuchneš si k vínu
Celý se to jmenuje
umíráme v týmu

Pražský dema maj ocelovou sílu
jako oči lidí, který jima zaplnili
po svejch vlastních díru
Jako v sýru sítě zbořený
kořeny upadly v zapomnění
Bankovky jdou na odbyt
demón světla tady nemá
byt, je na dovolený
Myšlenky jsou rozdrobený
a v záři zelenožlutý, život
krutý, v oceli ponořený
Víra tě zocelí, šedivý nebe
máš, zbytečně dávno utíkáš
Tohle město, hochu, nevšímá
si tebe, stromy chybí, život
živý v Praze připomíná rybí
Betonový město chcem i přesto
že je každej navždy sám
Kdo jsem já je otázka
bez jasnejch odpovědí

Text přidal cermi-cermak

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.