Kecárna Playlisty
Obnov stránku
Desktop verze
Horní menu

Dreaming of a Nightmare in Eden - text, překlad

playlist

Neither white pebble-stones
nor crumbs of bread were left as a trail
for them to be led along crooked old trees
looking like twisted shapes of the dead.
Then they saw a beautiful snow-white bird sitting on a bough.
It flew away and they followed it
until it alighted on the roof of a little house,
constructed of gingerbread and confectionary.
So heavenly!
They began to eat.
Then a soft voice cried from the parlour:
"Nibble, nibble, gnaw,
is it a mouse nibbling at my little house?"
And the children answered:
"It's the wind,the heaven-born wind, "
and went on eating without disturbing themselves.

It was as if the house moved,
and in that moment,
the little white bird on the rooftop made a horrible shriek,
instead a black crow flew away over the trees.
Gretel dropped the cake she held.
She fell down on her knees,
began to cough up blood and threw up her delicious meal.
She couldn't breathe.
Chocking and chewing on the guts
spewing from her mouth.
Gretel bled from eyes and her ears and her nose.
She was bleeding like a pig.
Until she dropped dead!
The skies turned red instantly
while the candy cottage
transformed into a huge festering ulcer.
The stench of old blood and black pus...
Mmm...
Sugar and cake turned into decomposed flesh
crawling with flies, maggots and snakes.
This process of decay seemed quickly to spread.
It crawled over life and left it for dead.
Hansel took a few steps back.
He decided to turn around, to run away and then...
He looked straight into the face of a witch.
She whispered a spell, crafted in hell:
"Nibble, nibble, gnaw.
Hansel! I will eat your lifeless flesh...
Still warm... but raw"

Text přidal CzechMan

Video přidal DevilDan

Ani oblázky
ani drobky chleba nebyly nechány jako cestička
aby je vedla skrz pokřivené staré stromy
které vypadají jako zkroucené tvary smrti.
Pak spatřili krásného sněhově bílého ptáčka sedícího na větvi.
Odlétl pryč a oni šli za ním
dokud nepřistál na střeše malého domu,
postaveného z perníku a cukrlátek.
Tak božsky!
Začali jíst.
Tu se ozval jemný hlas:
"Kousy, kousy, chramst,
je to myš okusující můj malý dům?"
A děti odpověděly:
"Je to vítr, nebeský vítr"
a pokračovaly v jedění bez vyrušení.

Bylo to jako by se dům pohnul,
a v ten moment,
malý bílý ptáček na vrchu střechy vydal strašný skřek,
místo něj vylétla nad stromy černá vrána.
Mařenka upustila koláč který držela.
Spadla na kolena,
začala kašlat krev a zvracet její výtečné jídlo.
Nemohla dýchat.
Dusíc se a vykašlávajíc vlastní střeva.
Mařenka krvácela z očí, uší a nosu.
Krvácela jako svině.
Dokud se neskácela mrtvá!
Nebesa v ten moment zčervenala,
zatímco cukroví z chaty se přeměnilo v hnisající vřed.
Zápach staré krve a černého hnisu...
Mmm...
Cukr a koláč se změnil na rozložené maso obklopené mouchami, červy a hady.
Proces rozkladu se rychle rozšiřoval.
Schromáždil se kolem života a ponechal ho smrti.
Jeníček pár kroků ustoupil.
Rozhodl se otočit, utéct a pak...
Pohlédl zpřípma do očí čarodějnice.
Zašeptala kouzlo, stvořené v pekle:
"Kousy, kousy, chramst.
Jeníčku! Sežeru Tvé neživé maso...
Stále teplé... ale syrové"

Překlad přidal FreakingCake

Překlad opravil FreakingCake

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.