Leukémie - text

Bílý plášť a silueta muže v něm,
stojí opodál a já jsem zneklidněn.
Z jeho tváře dá se číst,
že i on si není jist .
Né prosím neříkejte nic,
já už to vím!
Mlčky hledíme si do očí,
bráním se slzám které útočí.
Jen s těží udržím se na nohou ,
když vím co mě čeká.
Už vlastně nic,
jenom špitál.

V duchu si říkám,
už ať to mám rychle za sebou.
A potom zas doufám,
že stane se zázrak.
Zmateně dýchám
a jen sám se sebou,
řeším svůj úděl,
bojím se usnout.

Z okna se dívám přímo k nebesům,
jako bych prosil Boha o milost.
Proč zrovná já mám jít teď z kola ven,
když na to nejsem ještě připraven.
Jsem na to sám,
a moc se bojím.

V duchu si říkám,
už ať to mám rychle za sebou.
A potom zas doufám,
že stane se zázrak.
Zmateně dýchám
a jen sám se sebou,
řeším svůj úděl,
bojím se usnout.

V duchu si říkám,
už ať to mám rychle za sebou.
A potom zas doufám,
že stane se zázrak.
Zmateně dýchám
a jen sám se sebou,
řeším svůj úděl,
bojím se usnout!

Text přidala de1ni2sa3

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.