playlist

Into Oblivion - text, překlad

I have this dream where I’m in a field
Flowers and sunlight, a place so surreal
And I can see you standing just out of reach
And as I meet your embrace you always sink beneath

Molded conclusions, forged in our illusions
But when the mind’s still, there is no burden
The hour of my blood runs stale, I let go
Existence opens up its jaws, swallow me whole

At one with peace as I drift ever listlessly
In my dreams I can live for eternity
Can this be my illusion of denial?
I am forever dreaming
As I wilt with the wind my reflection is dying within
Longing to rid my body of decay, my blood runs cold
This grip around my neck tightens its hold

Dive into the gallows of perpetual blackness
Of all the love
Photos and memories, moments of ecstasy, losing my sanity

Now I refrain to the blackest oblivion
As I wither away, reality is haunting me
This body yearns to be free
Tilting on the verge of sanity my mind is but calamity
This world will be the death of me

I long to sleep
The clock is ticking
I’m losing hope
I’m at the end of my fucking rope
I’m too tired now with every breath I choke
Into oblivion
I will now float

Dances of this lucid dream are taunting me
Let the river take hold of me

My vision is all but dark as the melody warms my heart
And as my final breathe now leaves my chest
All I feel is weightlessness
And as the icy grip of death warms my soul
Colours and memories begin to flow
To dream forever is a dream in itself
Its fucking beautiful come see for yourself

All I know is you’re by my side and now I can breathe
For in a field of flowers I found blissful peace

Text přidal Tomaskk

Video přidal Tomaskk

Mám tenhle sen, ve kterém stojím na poli
Květiny a sluneční světlo, místo tak surreálné
A vidím, že stojíš mimo dosah
A když se potkávám s tvým objetím, vždy se topíš

Modelové závěry, kované v našich iluzích
Ale když je mysl stálá, není tu břemeno
Hodinu, kdy má krev teče zatuchle, nechávám být
Existence otevírá své čelisti, celého mě polyká

Pro jednou s klidem, když netečně pluji
Ve svých snech můžu žít navěky
Může tohle být má iluze popření?
Navěky sním
Když vadnu s větrem, můj odraz umírá uvnitř
Toužíc po zbavit se úpadku těla, má krev chladne
Tohle sevření kolem mého krku stahuje svůj úchop

Ponoř se do šibenic věčné černoty
Vší lásky
Fotografie a vzpomínky, chvíle extáze, ztrácejíc svůj zdravý rozum

Teď se zdržuji u nejčernějšího zapomnění
Když chřadnu, realita mě děsí
Tohle tělo touží po svobodě
Naklánějíc se přes okraj zdravého rozumu, má mysl je jen kalamita
Tenhle svět pro mě budou smrtí

Toužím spát
Hodiny tikají
Ztrácím naději
Jsem na konci svého zasraného lana
Jsem moc unavený, každým nádechem se dusím
Do zapomnění
Teď popluji

Tance tohoto lucidního snění se mi posmívají
Ať mě vezme řeka

Má vize je celá černá, když melodie hřeje mé srdce
A když můj poslední dech opouští mou hruď
Cítím se úplně bez tíže
A když ledové sevření smrti hřeje mou duši
Barvy a vzpomínky začínají plout
Do věčného snu, který sám sobě snem
Je tak zatraceně krásné jít se na něj podívat

Vše, co znám, je, že jsi po mém boku a teď můžu dýchat
Proto jsem na poli květin našel blažený klid

Překlad přidal DevilDan

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.